Lucienne

Přišel na to Kojot, protože jako profesionální terapeut závislých na alkoholu má kvalifikované vzdělání na to poznat závislost. nehledě na praxi v oboru. Když jsem mu líčila mou žádostivost detektivek valné i nevalné kvality s tím, že se od bedny pak neutrhnu, už ví, kde mám slabinu. Jistě, že mi televize připadá jako ztráta času, zvlášť když u ní sedím deset hodin denně. Proto ji už pět let nemám. Kojot mimochodem nevlastní televizi asi čtyři roky, my jsme se docela našli. Zase ale sedím u internetu, což je závislost jen o něco lepší, než televize nebo aspoň je má hlava u psaní aktivní, tudíž to není zas tak ztracený čas.

Kojotovou závislostí jsou počítačové hry a proto žádné hry doma nemáme. Sice občas najdu nějaký manuál v knihovně, ale práší se na ně asi z nostalgie. Další Kojotovou závislostí jsou cigarety. Soucítím s ním, protože i mě démon cigaretového kouře polapil a držel mě dvanáct let. Tlapa byla čím dál těžší a těžší a vykouřené cigarety se hromadily ve velkých popelnících, protože malé nestačily. Bylo to divoké, velká jízda po horské dráze bez zabudované záchranné brzdy. Když jsem jednoho dne zabrzdila vlastníma rukama a mých třista z místa každé ráno bylo nahrazeno každodenním tříměsíčním krvácením z nosu a poměrně dost velkým nárůstem váhy, což zároveň provázely abstinenční křeče v lýtkách a bolesti v plicích. No prostě jsem to nevyhrála na abstinenční příznaky, ale co už nadělám. Své závislosti si musím vyřešit sama.

Nejhorší pro mě není přítomnost kuřáka, když je ukázněný a větrá a nekouří na mě, ale když se zabývám tématem cizí recidivy: alkohol, drogy, cigarety, hazardní hry. To mě chytá absťák až to bolí do kořínků nehtů a až se mi stahuje krevní oběh. Takový flashback, to je skutečně bolavá odpornost, ale dost mě to drží od toho, abych začala znovu. Vím, že bych to samé prožívala znovu, ale mnohem, mnohem častěji, denně. Znásobilo by se to každým dnem, kterým jsem nekouřila...

A teď mě strčí do pokoje, za který je nejenom zlodějna platit 80 kaček, ale ještě mi dají třítýdenní možnost ulítnout opět na detektivkové televizní závislosti. Láhev alkoholu pro abstinujícího alkoholika, jen jediná cigareta pro stopkuřáka, jen jediná šleha pro feťáka... Pochybuji, že se mě má spolubydlící bude ptát, jestli mi nevadí, když si pustí to či ono. Žádný chráněný prostředí, nene, tvrdý svět reality na mě dopadne jak lejno na zem. A nevyhnu se tomu...

Když jsem s Kojotem konzultovala své možnosti závislého, řekl jasně: "Žádná televize do budoucna, žádné cigarety. Kouřící Lucienne u televize, to by to dopadlo..." Jemu taky pracka zmrzačená z hraní počítačových her stačí jenom jednou.

A proto, chraňme si své závislosti a držme je pod kontrolou, je to vzácnost. Zkrocený drak na vlasu panny držící silou vůle. Jak říkají anonymní alkoholici – den za dnem, tak jak jdou, jen těchto 24 hodin je má výzva ke zvládnutí...

Má osobní rada závislým, kteří abstinují – když máte pochybnosti, zda tuto chvíli, tuto zkoušku zvládnete a už cítíte, že je to nad vaše možnosti, pusťte to nahoru, odevzdejte se.

Já si představuji, jak padám z mostu pozadu s vírou, že se odevzdávám do rukou Božích, ať se stane cokoli. Jakmile přestanu ovládat svou závislost vlastní vůlí, jakmile přestanu usilovat o zvládnutí něčeho a odevzdám to mimo sebe, vzdám se pro tu chvíli svého já, chuť přestane pokoušet jak mávnutím kouzelného proutku. On to také asi kouzelný proutek je, je přístupný pouze těm, kteří pochopili, že sami nemohou bojovat proti sobě a zvládli techniku odevzdání se. Není to nic lehkého a přitom nic lehčího v tu chvíli není. Jen to udělat... Nebojovat...

Zaujalo?

Zkuste také:

Jsem skrytý masový konzument televizních pořadů? 

Ranní radiové relace 

Závislost a vůle aneb chtít se musí umět od Kojota 

linkuj.cz vybrali.sme.sk