Navečer jsem udělala takový dezert z tvarohu, cukru, kakaa a mléka. Chutnalo to výborně, oba to máme s Kojotem rádi. A i když už si drahnou dobu říkáme, že budeme cvičit, zhubneme a vůbec se budeme stravovat zdravě – znáte ty obligátní kecy českých rodin, kde váha váží řádně – stále pro kýžených 90-60-90 nic neděláme.
Neděláme to ale s chutí...
"Ochutnej to, je to takhle dobrý?" lákám Kojota já potom, co dostal cizrnu na sladkokyselo.
"Výborný! Ale takhle zase nezhubneme, je to sladký." postýskává si Kojot.
"Dala jsem do toho nízkotučný tvaroh." uklidňuji Kojota lehce satiricky já.
Významné Kojotovo mlčení vyjadřující obavu, že nízkotučný tvaroh nezachrání těch několik lžic vmíchaného cukru, zní drtivě.
"Dva tvarohy..." vygradovala kalorickou dostupnost Lucienne šibalsky.
"Tak to potom jo..." vzdal to Kojot a natáhnul se pro misku...
