Lucienne

Teď už jenom abych přežila kousnutí pavoukem a pohlazení jedovatých žab – jediných tvorů v tomto bytě jedovatých smrtelně místo jen "jedovatých" – a budu to mít za sebou kompletně.

V noci jsem se vzbudila divnými zvuky. Ne, nešly ze sousedovic ložnice, ale přesto mě vzbudily. Za chvíli spadla žehlička. Eliška, spící vedle skříně na níž byla žehlička postavena, to díky Bohu přežila jen s leknutím. V duchu jsem si vynadala za tak neopatrné úložiště s tím, že by mě Kojot asi zabil v případě, že by se něco Elišce stalo a že to tedy přežiju, na rozdíl od žehličky. Usnula jsem.

Ráno jsem zjistila, že ještě spadnul můj adventní věnec a už už jsem si říkala, že mám asi někde na obzoru pěkný průšvih. Leč Kojot na to šel chovatelsky s tím, že to muselo něco utéct a hned dva hadi že utekli. Vzali to po skříni a shodili žehličku a pak putovali po kazetách a shodili věnec. Jeden byl vedle skříně a vykukoval, druhý byl v koberci v Kojotově pracovně a jak jsem pro něj rychle sáhla, kousl mě.

Bylo to rychlé, moc to nebolelo, ale lekla jsem se. Vzala jsem ho hned znovu za tělo a odnesla do terárka s ještě lehce zakrvácenou rukou z rány po kousnutí.

Snažila jsem se umírat, ale Kojot mi vysvětlitl, že kdyby byl had jedovatý, choval by se ke mně jinak. Posadil by mě na židli a zavolal by doktora. Takhle že je to v pohodě, že se to zahojí a neumřu ani mi neoteče ruka a bůhví co jsem si v tu chvíli ještě navymýšlela – neprošlo to. Měl kupodivu pravdu, jeho hadi a dokonce i jedovatí uštkli mnohokrát. Opravdu jsem neumřela a není mi vůbec nic. 

Tenhle příběh je bez pointy, respektive – nemám žehličku, bohatý ručně dělaný adventní věnec je o něco méně bohatý a v levé ruce mám dvě nepatrné dirky, ani nebolí.

Říká se, že uštknutí hadem je symbolické zasvěcení.

Uvidíme... 

Prý je v jedné naší skříni schovaná stará žehlička po tetě, taková ta plotýnková... Že bych potřebovala zasvětit do prastarých domácích prací prováděných zastaralým způsobem???  

Šmarjá! Valchu ne! Valchu ne!!! 

linkuj.cz vybrali.sme.sk