Lucienne

Podzim se nachyluje a pro mě nastává období bilancování, protože podzim mám nejradši. Loni jsem touto dobou přemýšlela o povídce se Sv. Václavem, kterážto díky temné noci a průvodním jevům zůstala nedopsána, ač mám k ní stále sesbíraných asi 40 stran podkladů a děj mám vymyšlený do detailů. Přemýšlím, že bych ji dopsala. Jen tak mi leží v počítači a člověk má takových jiných věcí na práci nebo je prostě unavený a surfuje si po blogách. Ach, mé líné já...

Svatá Anežka Česká, patron chudých, nemocných a trpích a jeden z patronů národa Českého. Tak vyjímečná žena jejíž pověst se povídá přes staletí, stejně jako pověsti o svatém Václavu, svatém Vojtěchovi, Prokopu a Ludmile, čtyřem dalším zajímavých lidem z Čech, kteří s ní sdílí jeden pomník s koněm Ardo uprostřed a na něm sedící svatý Václav se dívá kupředu...

Dojímá mě to. Když se dostanu do Prahy a čas dovolí, vždy navštívím kapitulu a zapálím svíčku s přáním na ochranu národa Českého a mé rodiny u koně. Svatý Václav jako egregor a ochranitel je velmi mocný a já k němu ráda promlouvám. Je lidský. Je to bojovník jako já. 

Poslední dobou na mě doléhá víc než předtím nemožnost se zvednout a navštívit místa mně blízká. Tak moc mi to chybí až to bolí...

Rozhodla jsem se tudíž víceméně intuitivně osadit svůj blog mně blízkými postavami a po dobu mého rozjímání, pravděpodobně po celý podzim, tu budou se mnou a budou konejšit má malá trápení svým laskavým pohledem a přítomností. Je možné, že se celá vizáž ještě prozáří pár postavami tak, jak mi půjdou myšlenky a srdce, obrázky připravené mám.

Pomáhá mi to, vždyť oni jsou součástí mé spirituality již tolik let. 

Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím... 

linkuj.cz vybrali.sme.sk