Lucienne

Pamatuji si na dědečka, jak mě držel v náručí. Koukala jsem se mu do očí hodně dlouho subjektivního času a pamatuji si ty brýle, které měl, ty oči, ten pohled. Bylo mi to nesmírně příjemné. Za nějakou dobu zemřel, ale to já už nevím...

Pak dlouho nic, žádná taková stará vzpomínka a pak nastává změť vzpomínek až kolem toho třetího roku věku a to se slévá v jednu řadu korálků procházek, sbíraných listů, zvířátek z kaštanů, poslouchání kašen, broučků v trávě, pejsků, houpání se na houpacím koni, přikrývání od babičky, když chci být odkrytá, kytiček a věnečků, pohádek a autíček v krabici na hračky, co tak zvláštně voněla. Houpání v lodičkách na matějské pouti, cukrovou vatu, prstýnek z pouti. To nejútlejší dětství bylo krásné.

Pak se to nějak zvrtlo, naši se rozvedli a doba sladkého dětství pominula...

A protože se jedná o vzpomínky a o novou řetězovku, kterou začal Kojot s chutí a uprášený od starých alb, o napsání článku "Moje nejstarší vzpomínka" prosím:

Gombu

Miruna

Arsinoe

Dariena

Vladimíra Kokoliu

Děkuji.

Jaká je vaše nejstarší vzpomínka? A pokud je ta úplně nejstarší vzpomínka bolestná či zahanbující natolik, že o ní nechcete psát, zkuste vybrat jednu z těch nejstarších, o kterých psát chcete. (Kojot)

Fotkami mě nakazil Kojot, protože už několik dní prášíme v albech a tak jsem se nechtěla nechat zahanbit. Řetězovka nezahrnuje žádost o fotografie související se vzpomínkami, i když... Proč si nezavzpomínat i s obrázky :)

linkuj.cz vybrali.sme.sk