Lucienne

Někteří lidé si klíče vyslouží letitou službou, jiní je vyhrají v souboji s drakem, spousta z nich si je prostě a jednoduše koupí, aby náhodou neprohloupili. Mnoho lidí se ke klíčům dostane náhodně, třeba je naleznou nebo je dostanou darem.

Klíče jsou takové univerzální vlastnictnictví. Ne každý zámek s nimi může být otevřen, i když jsou to paklíče. Některé zámky odolávají dlouho a urputně, jiné se otevřou jen se s klíčem k zámku přiblížíte. Na to, kolik je klíčů, je zámků neúměrně málo, i když zámky i klíče jsou neustále vytvářeny.

Ne každý ovšem umí klíčem otevřít to, k čemu je klíč určen, tedy zámek. Někdy je zámkem třeba taková studánka a ta se odemyká a zamyká zvláštním způsobem, který nezávisí jen na klíči, ale také na tom, kdo odemyká. Ten, kdo odemyká, musí znát metodu. Klíčová slova. Klíčové tahy. Klíčové myšlenky. I to jsou klíče.

Zamykání sedmero klíči není a nebylo v žádné době ničím zřídka se vyskytujícím. Naopak, sedmero klíčů je docela běžný jev. A nemusíte k tomu mít ani sedmero zámků, protože s pravděpodobností hraničící s jednou je zámek jen jeden a je potřeba vědět jak vpasovat sedm klíčů, zdali najednou nebo postupně a jak do sebe klíče zapadají.

Tady už se asi dostáváme k tomu, že naučit se zacházet se zámky a klíči je docela umění. Umění je něco, co neumí každý a je k tomu potřeba um a ten se získává časem, praxí a znalostmi.

S tím vším souvisí důvěra. Důvěra je klíčem k duši, především vlastní, protože kdo odemkl vlastní duši, má důvěru k tomu, že se mu to povede i u ostatních zámků, které jsou na stejném principu – principu myšlenky.

Duše je myšlenka. Je to složitá myšlenka skládající se z mnoha zámků a mnoha klíčů. Mnohým nerozumíme a přesto je používáme. Takové slůvko prosím a děkuji, to jsou slůvka přímo kouzelná, která duši otevírají snadno. Jednoduchý zámek, jednoduchá metoda, jednoduché slovo.

Ale pocit však není jednoduchý. Pocit vyjádřený úsměvem, to je tajný klíč, který ke slůvkám prosím a děkuji patří, bez nich není klíč dobrým klíčem. Klíč, který není dobrý, se jednoho dne může zlomit, může přestat sloužit tomu, kdo ho používá. Lze však na klíči pracovat a přetvářet ho. Pracovat s emocemi, kupříkladu. Jednou se klíč stane kalenou ocelí a nebude třeba s ním zabíjet, ale třeba krájet chleba či provozovat jinou ušlechtilou činnost. S pokorou a úctou k nástroji se nepořežeme a neublížíme sobě ani jiným.

Lze tedy klíčem ublížit? Lze. Zde se opět dostáváme k tomu, že je potřeba získat znalosti, zkušenosti a dovednosti k zacházení s klíčem, který může být i ostrý. Koupíte-li si klíč a neumíte-li s ním zacházet, poraníte se.

Víra je jedním z klíčů. Klíče nezvládnuté a fanaticky uchopené zabíjejí.

Duchovní praktiky jsou také jedním z klíčů. Nezvládnuté duchovní praktiky koupené za jakýkoli velký obnos mohou také zabíjet a to nejenom fyzicky.

Oheň je dobrý sluha a zlý pán. Jako jeden ze živlů je i jeden ze sloužících a jeden z mnoha pánů, kteří nám mohou danou chvíli sloužit nebo nám vládnout. Je dobré vědět, komu se zodpovídáme a za koho zodpovídáme.

Zodpovídáme nejenom za sebe, zodpovídáme za každého, komu ovlivňujeme jeho svět.

Třeba i vyvoláním úsměvu na tváři a nebo pláče. Jsou to emoce, jsou to klíče, ale každý otvírá jiné brány a s každou se pracuje jinak.

I když nakonec zbyde jen jedna cesta, jeden zámek a Vám v ruce spousta klíčů...

linkuj.cz vybrali.sme.sk