Tak ten se nachází u Grandu, autobusového mininádraží v Brně, když jdete směrem k Malinovskému náměstí. Vevnitř v hospodě na levé straně fotky, s dřevěnými lavicemi na zahrádce, obsluhuje starý, šedivý a nerudný hospodský, který na mou prosbu o možnost dojít si na toaletu reagoval tak, že nejenom že mě skoro vyhodil, ale ještě si řekl o deset korun když budu chtít navštívit jejich zařízení. Desetikorunu jsem u sebe pochopitelně neměla, protože peníze měl u sebe Kojot čekající venku. Naprosto nestoudná situace. A nezachrání to ani dva slunečníky StaroBrno.

Navíc mě odeslal na nějaké veřejné záchodky, o kterých ani rodilý Brňan Kojot neví, kde jsou. Nemluvě o tom, že muž by měl ženě umožnit dojít si na toaletu kdykoli, protože tak by měla velet gentlemenská čest. Jemu velelo nevím co, ale gentlemenská čest to rozhodně nebyla.

Tipla bych si, že o čtyřicet let mladší dlouhovlasá blondýnka s nutnou potřebou mu vytvořila nějaký echt důvod pro takové zareagování, jinak si to nedokážu vysvětlit. Mstít se na ženách tímto způsobem se mi zdá být poněkud nešťastné. A proto by tento "muž" měl být veřejně dehonestován, pranýřován a poházen shnilými rajčaty. Postel by měl mít až do smrti smrťoucí studenou a bez ženy a večeřet jen zbytky z hospodské kuchyně, protože nic víc si nezaslouží, syčák jeden.
A tak jsem zaplula vedle do Tipgames. Vevnitř obsluhovala žena, milá a usměvavá, která mě nasměrovala na onu místnost a nejenom že nechtěla ani korunu, ale krásně se na mě smála ještě v okamžiku, kdy jsem stála venku a horovala pro vymírající rytíře v našich restauracích.
Z toho plyne ponaučení, že v každé ženě je kus chlapa.
A víte proč?
Protože rytířské způsoby ještě nevymizely úplně a znají je především ženy!
