Lucienne

Tady dva jednorožci, u Lorrain jelen Othelo. Panečku, jestli Buteovi nehrábne, tak to m-u-s-í ocenit... ;p

2aTeo:
Bloggeři jsou nezmaři a drží při sobě :)

Samozřejmě takové přání potěší sebevětšího samotářského bručouna a že mi nějak unikla vaše snaha, za kterou děkuji Kojotovi a Lucienn dvakrát, protože mi to ještě musela donést až pod nos.
Jste oba milí a moc Vám děkuji /to mi to trvalo - dlouhý posmutnělý úsměv/

ke svému přáníčku, Buteo.

nechci ti brát tvou víru a přesvědčení, ale bloggeři moc při sobě nestojí. Je to jedna z nejnestabilnějších komunit, kde přátelství je víc než vratkou záležitostí. O tom bych ti mohl velmi dlouho vyprávět... I tady, v rámci příspěvků pod tímto spotem, padla jména, jména lidí, s kterými jsem si psal denně víc než 2 roky. Stačila jedna hloupá situace a ---. Každý musí k pravdě dojít sám. Nejvěrnější jsou lidé, které známe v reálu, s kterými žijeme.

podívej, já žiju ve víře, že dobří lidé se poznají navzájem. Je v pořádku, že i lidé, kteří se znají desítky let od sebe odcházejí a noví lidé přicházejí. Život je změna, lidé se mění... Každý nacházíme lidi jaké zrovna potřebujeme pro tu danou dobu. Pro každého je tudíž v každé životní etapě důležité něco jiného a ne každá etapa je snesitelná pro druhého. Myslím, že si nic nenalhávám... Beru to tak, jak to jde. Jako blogger jsem poznala dost nových přátel a o dost nových a dokonce i starých přátel přišla. Nehroutím se z toho. Takže tak...

také se z toho nehroutím, jen každé loučení by mělo mít úroveň. Nic víc.

staré rány na novém blogu není dobré otvírat. Bylo to už "dávno"... Jsme jinde, v jiném čase, v jiném místě, s jinými okolnostmi. Ty sám nevíš, jak se s kým rozejdeš, protože neznáš budoucnost... Nevíš, před co Tě život postaví, protože to je nepředvídatelné. Zkus odpustit a zapomenout...