Lucienne

Jaroslav byl pro mě někdo, kdo je fakt dobrý a umí. Jaroslav byl ale také někdo, kdo je kolikrát tak ošklivě stíraný, že mě to vážně mnohokrát strašně ale opravdu strašlivě štvalo. Jak mu mohou ostatní, co vůbec nepíšou a když už vyplivnou nějaký ten článek tak nedosahuje zdaleka Jaroslavových kvalit, tak solit debaty? Nespravedlnost do očí bijící mnou lomcovala a emoce mnou zmítaly.

A protože Jaroslav byl a je známý svými mystifikacemi, což i jeho přezdívka Kojot potvrzuje, rozhodla jsem se udělat také jednu mystifikaci. Zakládala se na textu, který vyšel Jaroslavovi A. Polákovi na Neviditelném psu – "Zdraví jen pro bohaté".

V komentářích k úvaze o zdravotnickém systému na jednom z nejsledovanějších serverů se pochopitelně ozvalo mnoho lidí, kteří byli mimo, jak už to tak bývá. Mezi přítomnými komentátory byl i Skelig, notoricky známý z Ritualu svými arogantními kecy a rovnou se do Jaroslava navezl a také to bylo mimo téma. Jaroslav na svou rozladěnost z debaty v komentářích reagoval článkem Odhalování projekcí aneb O užitečnosti srážky s blbcem, která vyšla v jeho neknize Kníkání aneb Úvahy prašivého Kojota a zároveň na jeho weblogu tento rok. A když už byl rozladěný i Jaroslav, jindy mírně reagující na výpady komentátorů a zrovna na tak osobní téma, dopadla pomyslná poslední kapka do mého poháru.

Na základě tohoto popudu vznikla mystifikace, která nikdy nikde nevyšla, protože poslat ji Jaroslavovi na mail aspoň z hecu a podpořit ho tak, to bylo něco, co bylo pro mě nepředstavitelné, něco za hranicí .

Když jsme se potom seznámili a já mu povídala o tom, jak mě ten Skelig naštval a já reagovala tak a tak, Jaroslav se tak zvláštně pousmál a řekl, že žil několik identit současně a na nich se v rámci svého magického výcviku pro zpružnění mysli a zbavení se některých zafixovaných postojů na Ritualu cvičil. Skelig byl jednou z těch identit, stejně tak jako Lucifer, Kojot, Jof a další.

Mohu říci, že v tu chvíli jsem na pár minut kontemplativně ztichla a velmi hluboce se zamyslela a to nejenom nad sebou a svými reakcemi...

"Zajímavé bylo nahlížet nějaké téma různými úhly pohledu. Tedy – nejen si to v duchu představovat, ale také to zcela konkrétně zformulovat. K mnohým tématům jsem měl zcela konkrétní a vyhraněný postoj a díky tomu, že jsem si vyzkoušel postoje diametrálně odlišné, umožnilo mi to osvobodit se od některých vnitřních dogmat. Vlastně šlo o přepínání mezi způsoby myšlení a prožívání. Průběžné přepínání mezi Luciferem a Jofem v rámci jednoho večera bylo velmi očistné... ;-)

Metodu, kterou jsem použil, bych celkem doporučil (byť třeba v méně expansivním měřítku) jako celkem účinnou pro případ, kdy se chce člověk zbavit nějakého rigidního postoje.

Co se prožitků týče, bezprostředně převažovala radost ze hry. Subtilnější pocity se objevovaly v různých životních situacích, kdy jsem se cítil svobodnější, nefixovaný na ty či ony názory. Celkově se zvýšil pocit odstupu a nadhledu."

Celkově je text koncipován jako omluva Skeliga Jaroslavovi za unáhlený komentář. Na formě jsem nic neupravovala, i když dnes bych text asi napsala jinak a hlavně – už bych se nestyděla se zapojit do diskuse jako tenkrát. Tudíž veškerý přetlak z mlčení je nacpaný v těch pár řádcích.

Text zveřejňuji proto, že ne vždy je vše tak, jak se zdá a i když sledujete něčí aktivity dlouho a máte pocit, že už víte, nemusíte vědět skoro nic z toho důležitého – z pozadí - a také nemusíte vědět, kdo tahá za nitky. Ne každá hra je laskavá a ne každá hra je o peníze... Někdy hrajeme i sami se sebou a o sebe. Otázkou ovšem je, zdali jsme si vědomi, zda cvičíme nebo házíme ostrými – někdy se totiž rozdíl může v konečném dopadu stírat...

Milý Jaroslave,

rád bych se Ti omluvil za svůj unáhlený komentář k Tvému článku na Neviditelném psu.

Protože mám formální akademické vzdělání, jak vidíš z mých příspěvků, dal jsem si závazek, že nebudu publikovat – a to ani v komentářích – zjevné nepravdy.

Ve známost jsem to dal svým komentářem ke článku:

________________________________________________

Je potřeba opravdu spec. vzdělání a předpoklady?
Thursday, 24 March @ 22:54:12 CET

... Abych mohl kritizovat nějaký pojem, musel bych se seznámit s tím, jak s ním pracují ti, kteří jej zaváděli či rozvíjeli. Jinak to prostě nejde.

Závěrem?

Vágní představou nelze operovat – tedy ani ji využívat pro svá tvrzení, ani ji kritizovat.
A o to tu jde – mlčet lze o všem, ale mluvit bychom měli jen o tom, co jsme poctivě vstřebali...
______________________________________________

A proto uvedu svůj komentář na pravou míru.

Jaroslava naštvala slova paní Emmerové o tom, že zdravotní pojišťovny již nebudou sociálně slabým nemocným poskytovat možnost úlevy od doplatků na léky. Příspěvek měl minimálně dvě roviny, na kterých se dalo s Jaroslavem polemizovat.

Za vrchol cynismu v debatě k článku považuji příspěvek pana Kohouta, který říká, že možnost doplatku (u léků) nebude ani pro bohaté, protože další připravovanou fází (reformy zdravotnictví) je možnost doplatků zakázat pod heslem „chcípni, pacholku". Chápu, že Jaroslav se cítil být konsternován.

Jaroslav šel s vlastní kůží na trh, jako člověk, který již něčím prošel a zkušenost z něj hovořila.
Trh pro Jaroslava k polovině srpna 2005 činil 2520 čtenářů (počet přístupů na stránku) ke článku „Zdraví jen pro bohaté".
Počet komentářů byl 133, počet identit 37 (i s Jaroslavem a mnou), z toho vyplývá, že každý zhruba sedmdesátý čtenář se zapojil do debaty.
Když v debatě sečteme komentáře přímo k Jaroslavově zkušenosti, dostaneme se k číslu 9. Celkově na Jaroslavova slova, smysluplně navazujíc, reaguje pouhých 14 komentářů.
Z toho kritických komentářů vycházejících z Jaroslavovy finanční situace je i s mým komentářem jen 5. Což je zhruba něco přes 5% z celkové diskuze a k počtu zobrazených stránek (čtenářů) nějaká 0,2%.

________________________________________________

Jaroslave, zdá se, že se v lidech zase tolik nevyznáte...
Jistě máte pravdu, že někteří účastníci debaty do vašich názorů vnášeli své projekce. Ale je tu ještě jedna důležitá motivace, kterou jste opominul. To, čím jste si parádně zavařil, bylo zveřejnění vašeho měsíčního příjmu. Uvědomte si, že (ať se vám to líbí nebo ne) spousta lidí používá peníze jako zásadní měřítko při svém hodnocení druhých. Myšlenkový pochod vašich kritiků: >>Jak proboha může takový 'loser', který se zmůže jen na 6000 měsíčně, publikovat článek na Neviditelném psu?<<
Takže: závist + neschopnost si vás zařadit.
Z článků na Ritual.cz, které jsem od vás četl, jsem měl pocit, že se v lidech vyznáte lépe... ;-)
Skelig, skelig@centrum.cz, 80.83.66.242
________________________________________________

Z tabulky níže uvedené můžeme vyčíst, že většina komentářů směřovala ke kritice systému a s Jaroslavovými myšlenkami souvisela asi jako hodinky a holinky – oboje se natahuje, respektive pod jménem „lékařské péče".

Účastníci diskuze si komentovali vlastní nápady ohledně systému zdravotnictví, případě popisovali vlastní zážitky. Spíš než polemizovat s Jaroslavem komunikovali na jimi nasazené úrovni typu: „...jo, zdravotnictví, do toho padá peněz, teta..."

__________________________________________

Balt – 2.9.2002 9:18:00
A viete čo je na knihe najhoršie ?? Že poviedky su zoradene podľa umiestnenia v súťaži. Teda, čím Ďalej človek číta, tým Ďalej je to horšie... a čitateľ vie, že to je len horšie :-))

Patejl – 17.9.2002 8:55:00
Je opravdu škoda že jsou povídky řazeny podle umístění, protože ty nejlepší sou na konci. heslo "nasilí, krev, sperma atd.." vystihuje pouze pár povídek. Např. "Nabitá noc" nebo "Kouzelný večírek". Nejen že sou pojaty brutálnně ale i vtipně, což se nedá říct o vítězne povídce "Soumrak" která stojí za uplný h***o.
Kašlu na příběh a brilantní vyprávění. Kniha má být zvrhlá a brutální, což se o téhle říct nedá. Škoda.
___________________________________________

Někteří lidé prostě programově kašlou na příběh a brilantní vyprávění. Chtějí se bavit něčím úplně jiným, což, jak je vidět z Jaroslavova písemného projevu, tam není.

A proto asi, Jaroslave, nereagovala ta většina z těch 36 (včetně mě) komentátorů samovybraných z těch 2520 čtenářů Tvého článku, přímo na tebe a k věci. Protože ji tam prostě neviděli a jeli si ve své realitě ve svých vyjetých kolejích.

Skelig

Utříděné komentáře k článku:

Polák, Jaroslav A., Zdraví jen pro bohaté, 28.1. 2005

Bohužel dnes už nelze přečíst komentáře, neboť Neviditelný pes v archivu 2005 prostě nemá už ani žádnou statistiku čtenosti a ani jeden komentář... Tedy alespoň ve stručnosti si zde v tabulce můžete přečíst, čeho se komentáře týkaly. Ono by to čtení bylo touto formou mnohdy lepší, než číst celé internetové debaty ;)

linkuj.cz vybrali.sme.sk