Kdy vzniká duha? Musíte vyčkat mezi krásným počasím a deštivým počasím na to, abyste dostali obě počasí na viditelné obloze zároveň.
Nikdy však nevidíte konec duhy. Duha končí kdesi za lesem, mezi domy, v polích a loukách, ale nikdy tam, kde stojíte. A Vy stojíte v dešti a hledíte mezi kapkami na tu nádheru. Když vidíte duhu přes celou oblohu nebo duhu dvojitou, je to ještě vzácnější dar.

Musí to však splňovat dvě podmínky, svítit slunce a zároveň pršet a ještě k tomu ten nádech tajemství, jestli je na konci duhy něco víc...
V poudačkách a pověstech se vypráví, že na konci duhy se nachází hrnec zlata, což dle sabiánských symbolů každého stupně zvěrokruhu symbolizuje
3-4° Býka:
Klíčová poznámka: Bohatství, které pochází ze spojení božského s pozemským.
Klíčové slovo: Spojení. Výklad: Duha je v Bibli symbolem spojení člověka s Bohem. Je to most dovolující komunikaci božského se smrtelným. Vnímáme to jako symbol šťastného konce, i když jsme kráčeli za něčím zdánlivě neskutečným – na konci duhového mostu, který se klenul jako symbol skončených strázní, nás čeká poklad...
Sabiánské symboly vznikly v roce 1925 v Kalifornii v San Diegu, kdy astrolog Marc Jones vzal jasnovidku Wheelerovou do parku a na klidném místě ji předkládal kartičky s jednotlivými stupni Zodiaku. Kartičky se ji zjevovaly jako scénky. Později stupně upřesňoval s touž jasnovidkou astrolog Dan Rudhyar.
Jak ale souvisí tyto stupně s duhou obecně, nejenom s jedním stupněm sabiánských symbolů, na něž jsem Vás teď upozornila?
Co znamenají pro mě? Co by mohly znamenat pro Vás?
"Vzhledem k tomu, že symboly vlastně představují 360 fází úplného a sebe-naplňujícího procesu, jsou k sobě navzájem vztaženy a jejich sekvence mají zásadně funkční charakter. Možná to není na první pohled zřejmé; a nebývá to pochopeno. Abychom si jejich funkční charakter uvědomili, musíme nejprve přijmout myšlenku, že celý soubor 360 symbolů tvoří celek, celek s úplnou geometrickou strukturou, jakož i se specifickým rytmem postupného rozvoje – a že cyklický proces, jehož je soubor symbolů obrazem, má základní účel." Dane Rudhyar
I duha a to nejenom jako symbol, ale i jako jev, má strukturu, která se dá považovat za cyklickou, geometrickou a s postupným rozvojem. V okamžiku vhodných podmínek se vytvoří, ovlivní realitu v danou dobu, vytvoří hezký zážitek těm, co si všimli, postupně se rozplývá až zmizí.
Takže u duhy se světlo rozkládá na spektrální barvy v oblouku o úhlovém průměru 42° (základní duha) a 51° (druhá duha) z jakéhokoliv místa v okolí pozorovatele, pátral by případný hledač pokladu marně až do konce deště či svitu Slunce.
Představte si ale, že duha má svého neviditelného pokračovatele za fyzickými hranicemi, že je schopna vytvářet v neviditelném světě kotouč a spojit se se svou druhou neviditelnou částí. Sice vidět hrnec zlata místo druhé půlky duhy může být pro někoho jednodušší, ale někdy druhá půlka čehokoli je prostě důležitější než poklad.
Je to jak vizualizace Země jako planety. Víte, že stojíte kolmo proti protinožci, ale vidíte jen část své polokoule, i když všeobecně vzato všichni žijeme na jedné kouli. Malý Princ vytváří zdání planety úžasně, obrázky s beránkem a růží na jeho planetě mi hodně pomohly v uvědomění si života na naší planetě a také moci vizualizovat si planetu jako celek, nejenom jako polokouli. Jednu dobu jsem hodně přemýšlela nad představou Země jako končícího obzoru jdoucího do nekonečna a vizualizace plné koule mi dávala zabrat.

Vytváří to souvislost viděného a neviděného, souvislostí, které jsou neviděny, jak obrácená strana měsíce – přeci tam jsou a my o nich moc nevíme. Zákonitosti, souvislosti, noc, tma. Stále se pohybuji v alegoriích.

A nyní, když jsme tak pěkně v duhovém světě a světě plném koulí, planet a celistvých vztahů se díváte do duhy. Prší a Vy vidíte tu nádheru. Nemáte s sebou foťák a přijde Vám to jako úžasné téma na blognutí. Duha přejde, pršet přestane, Vy odejdete od okna, kterým jste pozorovali tu divou scénu plnou romantiky. Je po duze.
Sednete k počítači a děláte si vlastní práci. Zapomenete na planety, na nějakou duhu, jako kdyby to nebylo proběhlo. A najednou dostanete vzkaz od kamaráda:"Podívej, vyfotil jsem duhu, je krásná..."
A víte, že jste najednou byli svědkem splnění přání, malé synchronicity pro Vaší radost, Vy i kamarád můžete spojit své mosty božského s pozemským, dva lidé, kteří se skrze božský most, duhu, spojili v jednom koníčku, v blogování a v pozorování meteorologických jevů.
Jestli ono to není nakonec všechno o spojení duší, o lidech, o přátelství...
Nespojujeme se přes naše vlastní pomyslné duhy duše, jasně barevné a křišťálově jasné? A i když ten jev jednou pomine, zrcadlí se v nás dál...
Navěky věků...
