Lucienne
Schopnost číst a vnímat myšlenky
V debatě na Kojotově blogu jsem se dostala k jednomu svému "handicapu", který přišel zároveň s prožíváním temné noci smyslů a zesílením vnímání impulsů z vnitřního světa člověka.
Ztráta schopnosti vnímat a pamatovat si při čtení psaný text, především cizí psaný text.
Myslím, že ve spoustě literatury, kterou jsem dříve přečetla, se psalo, že člověk kráčející duchovními stezkami si nemá hnojit mozek čtením a má prožívat čas v modlitbách a vnitřní práci na sobě. Brala jsem tyhle informace dost s rezervou, vždyť bez čtení se už dnešní člověk nikam nedostane. Doba je taková a basta. Přemíra informací všude a ty dobré si z toho musíte vybrat sami. Bla bla bla bla bla... Asi tak. Kecat o tom, jak je důležité a prospěšné číst, to mi šlo vždycky.
A najednou přišla doba zkoušek a já nemohla přečíst ani odstavec. Nešlo to.
Padla kosa na kámen...
A najednou jsem musela brát jenom z toho, co jsem v sobě měla, co jsem se naučila za svých třicet let života. Na pomoc jsem měla duchovní svět, ale naučit se orientovat se v něm jen na základě intutivně tušených významů symbolů, které mi byly předkládány ke zpracování, bylo a stále je těžké.
Pravda, mám kolem sebe úžasných několik stovek nejdůležitějších esoterických a magických děl minulosti a současnosti, mám kam sáhnout v případě nouze, protože mým partnerem je thelémský mág , jehož knihovna odpovídá významu, který knihám a vědění v nich obsaženém přikládá. Mág, který kromě věď královských studoval filosofii, religionistiku a dokáže vysvětlit nebo najít informace o všem nebo skoro všem, co já cítím, vnímám a vidím, ale neznám historii či základy a souvislosti. Zeptám se a on mi odpoví, nezaujatě, bez fanatismu či přikloňování se k nějakému druhu cesty.
Ví, že potřebuju informaci v daném čase co nejkorektnější a že chodím mnoha cestami. Ví, že mám nabídky a mám na výběr. Netlačí na mě, neříká kudy bych měla jít. Nabídne literaturu, povypráví příběh, když odmítnu nezlobí se. Nezamítá mé nehorázné požadavky na detaily a neopovrhuje mnou pro katastrofální neznalosti základů toho či onoho, protože odkojena Zeměplochou a Amberem nemůžu znát klasická díla, která zná on, protože ani Amber ani Zeměplocha mu nepřipadaly tak zásadní pro jeho přehled.
Má druhá půlka – co já nevím, on ví, co nedokáže vnímat on vnímám já. Poháry a hole. Já jako nádoba otevřená, obrovský satelit s přijímačem velkým jak Hubble, on jako skromná a tichá mužská síla nabušená vědomostmi a vykovaná do kalené oceli po těžkých duchovních zkouškách a mnohaleté magické praxi.
Oba připraveni na teď. Pomoci jeden druhému... Vytvořit pár, silnou dvojku.
A tak žiji ve světě, kde číst je pro mne obtížné. Dokážu už pochopit sílu vnitřního rozhovoru s vyššími silami – modlitbu, dokážu ocenit tichý čas strávený jen tak se sebou a bez knížky. Něco, co mi dříve připadalo nepochopitelné teď najednou jde. Neměnila bych.
Ano, jak říkám už na začátku, v téhle situaci na tom nejsem tak, že bych o něco přišla, naopak, byla jsem hodně obohacena. Mám víc, než co unesu nebo spíš právě tolik, co unesu. Vytvářím si vlastní svět a i když jsem nyní víc ženou v domácnosti než Tou, která nosí světlo, Lucienne , jsem jí ráda, naučila jsem se nelpět. Nelpět na čtení, na schopnostech, které mít mohu a nemusím, které přicházejí jak potřebuji a jak potřebují lidé kolem mě.
Myslím, že je v pořádku, když se člověk rozvine v oblastech, které pak opustí pro jiné, kde tak rozvinutý není. Myslím, že je v pořádku, když po cestě pokory se člověk naučí své schopnosti vnímat jako dar, který mu může být, a také často je, odejmut už pro pocit procítění ztráty a pokory ke ztrátě čehosi intimně známého, kterou popisuje temná noc, kdy Vás opustí co může. Proto temná noc .
A po noci přijde zase ráno a přibudou nové schopnosti, nové činnosti, které lze provádět. Věci, které jsou nepřenosné zkušeností jiného.
Věčný začátečník...
Čím víc vím, tím víc vím, že nevím...
ZAUJALO?
Zkuste také:
Jednoduché recepty jak zvládnout osud
Odráží se magická mapa reality v projevech běžného života?
Jasnovidnost a sny – o porozumění
Komentáře (12)
Tip:
Važte dobře, na koho odkazujete a zda komentujete smysluplně.A myslím, že někdy přeci jen trošku arogantní jsem, a za takové chvíle se Ti hluboce omlouvám.
Každý vztah dá spoustu práce, lásky a radosti, když má za něco stát, víš... :)
A ještě něco, můžu být vyděšený z toho c jsem tu i onde o Tobě a o Něm si přečetl, ne všechno a ne všechno jsem vstřebal, natož pochopil. Natož...
Připadám si jako malé dítě.
Před dvěma měsíci jsem se zde ptala stálých čtenářů jakou mne chtějí mít. Mám sjednotit své identity a psát i o věcech, které mnoha z nich nemusí být pochopitelné a známé. http://lucienne.bloguje.cz/543968-jakou-chcete-mit-lucienne.php
Ze článku vyšlo jednoznačně, že bych měla. I toto jsem já a kdo chce vnímat mě, chce vnímat i to, čemu třeba moc nerozumí. I odhodlala jsem se a postupně jsem sem občas hodila nějakou úvahu nad esoterikou nebo spíš střípkem z ní.
Počítám s tím, že pro mnoha čtenáře nebudou esoterická témata srozumitelná, mám na ně i vlastní rubriku a tím je mohou čtenáři nečíst, odfiltrovat. Jak řekl Mirun - je to fér vůči těm, kteří mají jiný světonázor, mají možnost článek přeskočit.
Ale zpátky k Tvým otázkám: jiné způsoby poznání Ti nemusí být prospěšné, nemusíš se k nim vůbec dostat a není to nic, na čem by stál a padal Tvůj život. Vůbec. Není to nic, co by chodilo automaticky a čemu by byl každý vystaven a musel je vnímat a čelit jim. Já třeba neumím tak krásně fotit jako Ty a svůj čas místo focení věnuji jiné aktivitě. Tak to prostě je.
Nemusíš být vyděšený, ani jeden nepíšeme texty pro úděs ostatních. Občas se mi stane, že mi ve vzkazníku přistane dlouhý vzkaz s tím, že tazatel prožívá tu a tu situaci a zda bych mu mohla nastínit co dál. Mohu-li poradím, nemohu-li, pošlu tam, kde umí to, co já neumím.
Mé texty a koneckonců texty Kojotovy a ostatních lidí, kteří píšou o tom, co prožívají v jemnohmotném světě, slouží především k tomu, aby když se někdo dostane do situace, kdy neví a hledá zdroje, tak aby měl možnost zpracovat svou situaci s co nejlepším možným skóre. Někdy stačí popostrčit a člověk najednou zjistí, že ryby umí chytat sám a už se chytá...
Tenhle článek byl o tom, že když se někomu stane to, co mně, tak to je zvládnutelné. Dá se najít cesta. Také jsem takhle hledala. A našla. Tímhle článkem třeba zase pomohu někomu jinému, kdo najde kýženou informaci tady a secvakne mu to, co potřebuje vědět.
Je to v podstatě o daru informace. Dobré na tom je to, že stejně jako já dokážu pochopit a představit si načrtnutý recept na placičky, protože je dělám pořád, tak má slova pochopí a představí si je jen ten, kdo tuhle realitu také prožívá "pořád". Kdo nepeče, nepochopí.
A tak se znovu dostáváme k tomu, že krédo:
Vědět, chtít, odvážit se a mlčet.
je opět naplňováno. A tak to má být.
Umět přijmout a upotřebit odpověď je stejné umění jako umět se dobře zeptat.
Děkuji za podněty, Grofovy znám a myslím, že jsou cennou inspirací pro každého, kdo prochází tím, co je za fyzikou, metafyzičnem. Jsem ráda, že Tě můj blog zaujal, doufám, že Ti má co nabídnout :)
Témata
Odkazy
Lucienne by Lucienne Poláková is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.