Lucienne

Svět kolem mě se nesmyslně změnil. Knihy změkly a začaly téct z poliček, oživly závěsy a v zachumlané dece jsem cítila jakoby pavouka, který tam určitě musel být. Vedle mě ležel úplně jinej chlap, kterej jinak vypadal, ale úplně stejně mluvil a říkal, že to je pořád on a tisknul si mou hlavu k tomu místu pod klíční kostí, kde se tak dobře usíná. Zhasínal i když jsem chtěla nechat rozsvíceno, abych viděla, co budou dělat ty oživlé závěsy s knihami. Držel mě pevně a že prý pavouci tu žádní nejsou, že jsem je tenkrát vyhubila tím hubicím sajrajtem a už vůbec tam nemůže být tak velký pavouk, aby mě držel za nohu.

Bylo to divné. Ani jsem se tak nebála, jako spíš zkoumala a nedalo se ovládat vůbec nic. Nedalo se dělat vůbec nic. Nereagovala žádná mně známá akce-reakce, jako že jsem zvyklá na různé věci. Prostě byl to nesmyslný svět s nesmyslnými zákony, naprosto se odlišujícími od zákonů astrálních. Byla to prostě nesmyslná jízda, která byla také bezesmyslná.

Půlka Neurolu a všechno bylo jinak.

Takže: výsledek experimentu s uklidněním psychiky zní – na co stačíš sama, to si sama udělej. Necpi do sebe žádný cizorodý látky, který Tě můžou pozvat někam, kde to není hezký, i když to normálním lidem vůbec nepřijde a můžou je jíst jak acylpyriny, naprosto bez následků.

Zhodnocení:

Nejsou to vize, není to práce s astrálem, není to lucidní snění, není to žádná mě známá práce s psychikou a naprosto nevím, jak by se tento stav dal využít k takové práci. Pro člověka a jeho osobnost tam není žádné místo.

Jenom se vezete v nějakém trikově špatném filmu....

linkuj.cz vybrali.sme.sk