Pejsce Elišce bylo ten den špatně. Něco asi sežrala nebo olízla a tak to šlo horem dolem. Jako zkušená léčitelka mátou peprnou – která je ale úplně na všechno a výborně chutná – jsem jí udělala slabě oslazený odvar s tím, že ho vypije jak vodu a dala jí ho místo vody. Jak bláhové...
Eliška totiž byla zanedlouho Kojotem přichycena na záchodě, kterako pije ze záchodové mísy a s nevinným pohledem "no a co jako, tak mám žízeň" její záškodnická akce proběhla až do dna.
Aby toho nebylo málo, debatili jsme nad rozvodem páně Paroubka, kterak šel na to správně bekovsky a plnou parou k tomu. Já si stýskala, že pak mám věřit nějakým pověrám o manželské věrnosti a chlapské k tomu a jak jsem tak kníkala, tak se Kojot usmál, že Paroubek opravdu není jeho vzor vůbec v ničem, natož v tomhle a že se nemusím bát.
Což o to, je hezké to slyšet, ale kde potom vzala svůj vzor pití ze záchodu Eliška?
Pak má v téhle domácnosti děvče něčemu věřit...
