V Olomouci mě zachytili nějací Francouzi za ruku a zeptali se:"Do you speak English?"
"Yes, of course," řekla jsem a dala se s nimi do řeči.
Chvíli jsme si povídali a po chvilce z nich vypadla takováto informace:"I swear that nobody here speaks English. Everybody anwered that doesn´t speak English." (Přísahám, že tu nikdo anglicky nemluví. Každý odpověděl, že nemluví anglicky.)
"What??? Nobody??? It doesn´t make sense..." divím se já. (Co??? Nikdo??? To nedává smysl.)
A šla jsem a otestovala naživo, za přítomnosti francouzských hostů, několik náhodných kolemjdoucích. Výsledek byl ohromující.
Mladý muž, tak dvacet let:
L:"Do you speak English?"
M:"No."
L:"Jaktože nemluvíš anglicky? Co Tě to v té škole učí? Ty se snad učíš jiný jazyk místo angliny?
M:"Cože?"
L:"Hele, tohle jsou Francouzi a přísahali mi, že koho se zeptali, tak neuměl anglicky. Chci jim to vyvrátit a zeptám se Tebe a Ty mě takhle vypečeš."
M:"Jasně, že mluvím anglicky. ALE MÁM PRÁZDNINY, CHÁPEŠ?"
L:"Takže Ty nemluvíš, protože máš prázdniny???"
M:"Jo."
L:"He says that he does´t speak English because he´s on holiday... What a shame for Czech youngs." (Říká, že nemluví anglicky, protože má prázdniny. Jaká ostuda pro českou mládež."
M:"Of course I CAN speak English. Have a nice day in Olomouc. Goodbye." (Samozřejmě, že mluvím anglicky. Užijte si hezkého dne v Olomouci a nashledanou.) řekl plynně anglicky bez jediného zaškobrtnutí český mladík a koukali jsme všichni, jak lehce začervenalý zrychlil krok a vystřelil do města.
Tak to vidíte, my umíme mluvit, jenom nechceme. Jsme líní otevřít pusu a poradit.
Máme prázdniny...
