Lucienne
sobota, 9. června 2007
Zneužití moci nad druhým
Když se zamyslím nad tím, že se pravidelně objevují šokové zprávy o tom, jak někdo někoho mučí, ať už jsou to zvířata – která se nedokáží bránit, nebo děti – jak by mučitele ostatní "normální dospělí" lynchovali, nebo dospělé – kteří se kvůli své situaci v politické situaci své země a potažmo regionu bránit také nemohou, říkám si, jaké je asi pozadí celé té události. Ne to, co se dostane ven a může být zveličené nebo zkreslené, ale to, co se dělo v těch lidech a zvířatech, kteří to prožívali na vlastní kůži. Co takové domácí násilí? Co násilí obecně? Proč vlastně to funguje tak, že jakmile se dá vědět moc nad druhým a druhý ji z nějakého (jedno jakého) důvodu přijme, svět se zminiaturizuje do jednoho mikropapinova hrnce sociálních vztahů a hned je zle.
Co vidím společné?
Situace před průšvihem:
Účastník situace a jeho stanovisko (mučený): NEMŮŽU se mu postavit. NEJDE to. JE to tak a já to MUSÍM vydržet.Účastník situace a jeho stanovisko (mučitel): NEMŮŽU mu povolit, já tu mám moc a na chudej lid musí být přísnost. NEJDE to chovat se jinak. JE to tak a já se budu chovat tak, jak MUSÍM.
Situace během průšvihu:
Účastník situace a jeho stanovisko (mučený): NEMŮŽU s tím nic dělat. NEJDE to. JE to tak a já to MUSÍM vydržet. Funguje to tak a ne jinak. Je to zaběhnutý systém. NELZE vystoupit z kruhu.
Účastník situace a jeho stanovisko (mučitel): NEMŮŽU s tím nic dělat. NEJDE to. JE to tak a já to MUSÍM vydržet. Funguje to tak a ne jinak. Je to zaběhnutý systém. NELZE vystoupit z kruhu.
Situace po provalení průšvihu:
Účastník situace a jeho stanovisko (mučený): NEMOHL jsem s tím nic dělat. NEŠLO to. BYLO to tak a já to MUSEL vydržet.
Účastník situace a jeho stanovisko (mučitel): NEMOHL jsem s tím nic dělat. NEŠLO to. BYLO to tak a já MUSEL vydržet HRÁT DÁL.
SHOW MUST GO ON!
Je jedno, jestli to napasujeme na domácí násilí, znásilnění, komunismus pro osm polomrtvých udřených nešťastníků dle syna předsedy komunistické strany nebo děti a zvířata. Vždy tu jsou nějaké zavřené dveře, za kterými se proces odehrává – ať už milý k danému tvorovi či ne.
Kdysi jsem v televizi viděla nějaký dokument o čínských lágrech, kde byli političtí vězni. Pro bachaře to nebyli lidi. Neměli hodnotu člověka. Ti bachaři, když se setkali s těmi, co přežili daný lágr po asi čtyřiceti letech, stejně neměli pocit viny za to, že někoho trápili. Vůbec. Když je přivedli zpátky do zdí, kde sloužili, okamžitě se dostali "do role" a "jeli". Ani bachař ani vězeň si ani po letech neuvědomovali, že něco bylo špatně. To, co dělali, bylo správné. Ten, kdo se provinil "špatným názorem" naprosto nechápal, proč ho druhý bezdůvodně trápí byť i jenom odnětím vody po výslechu. Ten, kdo se provinil (generalizovaně) "odnětím vody po výslechu" nechápal, proč by vodu odnít nemohl, když to nebyl "člověk" a byl na školení, kde mu bylo řečeno, že se s takovými stvůrami musí zacházet co nejtvrději.
Je to tedy ve výchově? Ve vzorcích, které v sobě máme z dětství? Z výchovy společnosti? Kde to je?
Matka týrá chlapce: na děti musí být přísnost, musí absolutně poslouchat. Zaslepeností vírou se dostane k tomu, že chlapec vlastně ani "není člověk" a tak může žít jak zvíře kdesi v kumbálu. Pak už se proviní jenom tím, že žije, vyměšuje, dýchá. Po takovém krutém trestání je vcelku jasné, že v tom sama pro sebe "musela pokračovat", aby se to nedostalo ven. Pro ni to musela být smyčka jak hrom a s největší pravděpodobností si do chlapce projikovala veškeré své temnotičky a přenesla si do něj to, co neviděla u sebe. Smutné, ale rozumím tomu.
V celém zatraceném systému týrání zvířat pro účely medicínské, výzkumné, módní a neposledy nesmím zapomenout na nelidské podmínky žití zvířat "na porážku", řezání ploutví žralokům a vůbec, je příliš málo světla... Dělá se to za uzavřenými dveřmi a je to hnus. Tolerované násilí. Společnost je naučena "nevidět" to, co dovolují zákony.
"Naše slepice mají dost prostoru, aby se mohly otočit na obrtlíku, kupte si naše ekologická vajíčka."
"Náš dobytek má možnost výhledu z chlíva, kupte si naše biomaso."
"Naše děti dostávají pravidelně najíst, napít a mohou si dělat, co chtějí, vždyť mají svá práva a tak mají všechno, co si přejí, vždyť proto jsme si je pořizovali."
Nebo ne...?
Co se děje v těch slepicích, v dobytku, v dětech? Vždyť to, jak to podávám, je typické pro "zprávy pro ty, co jsou venku".
Učíme děti vnímat realitu takovou, jaká je? Nebo je učíme vnímat "mediální zprávy"? Učíme je cítit nebo je učíme necítit?
Když se děcko zeptá:"Proč to takhle je?" na základě zpráv z médií? Co odpovíme?
S TÍM se přeci NEDÁ nic dělat, tak to prostě JE.
A tím vytváříme svět, který je mimo, jen na obrazovce. Svět iluzorní. Klamný.
Ale pak se děcko setká s blbcem, pro kterého bude násilí jen iluzorní hra. Na násilníka si nikdo nedovolí, protože násilí na vlastní kůži oběť bolí. A děcko chráněné před bolestí se zalekne a stáhne se. Násilí už není iluzorní. Je naopak velmi reálný fakt.
S TÍM se přeci NEDÁ nic dělat, tak to prostě JE.
A ten, kdo si dovolil a prošlo mu to, ten si dovoluje dál a víc. Zjišťuje kam až může zajít. Kde je hranice? A pak ji překročí... Nevratně...
Viděli jste film Bolero? Krásně zpracovaný příběh znásilnění. Když oběť nepřistoupí na to, že je to hra a řekne násilníkům, že to "řekne", zabíjí ji. Děti privilegovaných. Děti, které vždycky měly to, co chtěly.
K čemu byla vychovávána ta dívka? K tomu, aby mlčela a snášela utrpení nebo aby si ho nenechala líbit? Jak se zachová žena, když je znásilněna? Má dvě možnosti – říct nebo neříct. Protože jsem zažila znásilnění, vím, jak to bolí.
Říct, nebo neříct? Změní se tím něco? Nezmění. Pomsta nebo zadostiučinění je iluze. Tu bolest, tu vám nikdo neodejme. Cesta, která funguje, je skrz odpuštění si, ne trest viníkovi. Trestem to nevyřešíte, musíte spravit nejdříve sebe, svou bolest, protože vy se sebou musíte žít ještě celý zbytek života. Většina hříšníků je emočně plochá, takže jim to ani moc nepřijde.
Ale proč jsou emočně ploší? Proč necítí?
Když zapomenu na ty nešťastníky, kteří se s tím narodili v genové výbavě, když zapomenu na děti poškozené necitlivým porodem, zbývá jedině výchova a zcitlivování dětí k jevům, které mohou ovlivnit.
Musíme prostě začít u sebe, u toho, abychom se chovali ke zvířatům důstojně a láskyplně, abychom dětem dali nejenom hmotný svět "víc pruhů víc Adidas", ale taky vtiskli lásku ke světu, ke zvířatům a moc vědět, že když mohu změnit jednu maličkou situaci, změním možná víc, než kdybych si hrála na ignorujícího. Možná při tom jednou nepřijdou o život jako slečna z Bolera, ale mohou nějaký život, nějaký smysl života, zachránit...
I když si myslí, že je nikdo nevidí za jejich zavřenými dveřmi...
Komentáře (10)
Tip:
Važte dobře, na koho odkazujete a zda komentujete smysluplně.je psychologický kriminální film. O obludném sobectví a necitelnosti, popírající dokonce i právo na život. O absenci svědomí a soucitu s obětí. O zvráceném přetváření reality podle modelu: JÁ = moje rozkoš, moje postavení. Moje je všechno, co chci - protože chci já. Kdo mě ohrozí, zemře. Také o jevu, kdy pachatelé zločinu si z oběti udělají viníka. Stejně tak jejich rodiče. Mladí zločinci jsou nejen jejich genetickým pokračováním, ale produktem jejich výchovy.
Téma psychologického kriminálního filmu vychází z motivu skutečného zločinu, který před časem zasáhl veřejnost. Svébytnými uměleckými postupy obnažuje obludnou podobu egoismu, zvůli a cynizmu při zacházení s lidskou bytostí, bezcitnost.
Skupina mladíků unesla z vysokoškolského klubu studentku 1. ročníku, kterou znásilnili. Přítomna byla i jejich přítelkyně, která se s nimi příležitostně účastnila erotických hrátek. Parta se bavila tím, že se zmocňovala dívek a přiměla je ke skupinovému sexu. Žádná z obětí z pocitu studu a strachu nepromluvila.
Ortel nad obětí příběhu byl vynesen proto, že nechtěla o svém ponížení mlčet. O tom, kteří z únosců se stanou vrahy, rozhodl v její přítomnosti los. Nad ránem dívku odvezli k mělkému jezírku a utopili. Tělo potom přenesli do říčky v naději, že nebude objeveno.
Většina pachatelů si ve svém svědomí udělala z oběti viníka tragédie. Svědkyni činu zastrašili. Přestali se scházet. Otec jednoho z nich na základě indicií svého syna usvědčil, ale pomohl mu zamést stopy. Policie přes intenzivní pátrání, objevila stopu, vedoucí k účastníkům osudné noci až po několika letech. Mezitím si však někteří založili rodiny a stali se spořádanými občany. Zcela změnili identitu a nabyli přesvědčení, že nebudou odhaleni. Jejich rodiče bojovali všemi prostředky, aby vina nebyla prokázána – bez soucitu s obětí, vedeni jen snahou ochránit své děti, svou pověst a postavení.
Působivé zpracování scénáře, kredit spisovatelky a scenáristky, špičkové herecké obsazení a renomovaný režisér jsou zárukou mimořádného díla, jehož posláním je renesance svědomí, soucitu a lidskosti.
http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bolero/tema.php
Ad channeling - dočkej času, až budu mít shromážděné informace dostatečně podložené , říkala jsem, že chci požádat určité lidi o rozhovor, ještě mám v plánu požádat jisté instituce o vyjádření a prostě, až budu cítit, že je ten pravý čas, napíšu ho. Koneckonců naše cesty jsou nezávislé a můžeš bádat také, což nepochybuji, že děláš, když je channeling Tvá cesta.
Intuice: to je téma opravdu rozsáhlé, existují o tom stovky knih. Časem se k tomu dostanu a určitě to téma zpracuji. Zatím si myslím, že méně je více a občas poukázat na nějaký jev ve vývoji společnosti a člověka, který mne zaujal a který mě zajímá třeba už dost let na to, abych o něm mohla napsat něco rozumného i se zdroji literatury, bude lepší než zahrnovat čtenáře spoustou informací.
Ad novinařina - děkuju.
2Henry Psanec:
Já jsem ráda, že jsem se mohla inspirovat dalším filmem. Děkuji tudíž za fiktivní opravu.
Vždyť říkám, že se k tomu časem dostanu. A rozhodně nebudu vytvářet nějakou kompilaci, život je tak rozmanitý, že je to zbytečné.
Ale to víš, času málo a témat tak moc na jeden blog, který rozhodně esoterikou přesycovat nemíním. Esoterické znalosti jsou jako sůl - jsou nad zlato a musí se jimi šetřit.
Chtít, vědět, odvážit se a mlčet.
Témata
Odkazy
Lucienne by Lucienne Poláková is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.