Lucienne

Shodou okolností Gomba napsal text o přemlouvání k víře, které mu nesedí. Nesedí mu nerespektování hranic, netolerance ze strany druhých ohledně své nevíry. Já si ale myslím, že se za tím schovává obecný jev.

I ateismus je víra. Je složité definovat co se vlastně skrývá za pojmem jak "věřící", tak "nevěřící".

Každého světonázor se s věkem a nabytými zkušenostmi mění. To neznamená, že věřící (nevěřící) bude chodit za každým nevěřícím (věřícím) a v pravidelných intervalech mu vysvětlovat, jak on to vidí správně a ten druhý nesprávně nebo neúplně. Avšak to také neznamená, že na to není nikdy ta správná doba.

Z mého pohledu to vidím jako dvě množiny o jednom bodu. Hraniční oblast hraničí a někdy – a nemusí to být také vůbec nikdy – se mohou protnout ve společném zájmu. Jestli se to děje pravidelně na úkor jedné buňky nechtějící komunikovat, je to agrese ze strany druhé buňky.

Ale to nemá s vírou a nevírou vůbec co dělat, to už má co dělat jen a pouze s komunikací mezi lidmi.

Jehovisty jsem už po x-té poslala pryč. Hodně mi pomohla pejska, když to z mé strany se zavřenýma očima vypadalo, že je vedle mě pes baskervilský při záchvatu amoku a Jehovisti sami řekli, že bude lepší, když ani neotevřu dveře.

Z jejich strany, stejně jako ze strany extremistů různých směrů to vnímám jako akt agrese, který se mi nelíbí. Zasahují do mé autonomie zas a znova, do mého času, mého prostoru. Neslyší ne... Ale tím jsou známí fanatici, tím, že mají zúžený prostor vnímání.

Ale je to o komunikaci s druhým člověkem, o jeho vnímání a bezpodmínečného akceptování jako samostatné a plnohodnotné bytosti, ne o víře...

linkuj.cz vybrali.sme.sk