Lucienne

Když mne k sobě přivinul pod rozkvetlou jabloní, opřel o kmen a vášnivě políbil, až se okvětní plátky rozpršely a my byli najednou pokrytí bílorůžovými plátky, všude kolem to vonělo, cvrčci cvrkali, ptáci zpívali...

Říkal, že je kousek odtud pouť a tam mají cukrovou vatu. A také tam mají labutě, ve kterých můžeme vzlétnout až k oblakům a ještě dál, až k mléčné dráze, která není ve dne vidět.

Povídal mi o úplňku, o roztodivných rituálech, jaké se odehrávají v první květnový den a omotával mou duši sladkými mocnými slovy, jak on to jenom umí.

A země se zatřásla, slunce se pohnulo a i měsíc neviditelně zazářil.

Zavřela kalamář a odložila brk, aby mohla později pokračovat v rozepsaném příběhu jedné z jejích milostných fantazií končících v láskyplném objetí s NÍM a šla si tu prvomájovou procházku užít...

...v reálném světě...

linkuj.cz vybrali.sme.sk