Lucienne

Básnická sbírka Miroslava Fišmeistera: "Aspoň že postel je pohodlná..." je rozložena do dvou částí. První část se znatelně odlišuje od druhé části, jako kdyby v jednom okamžiku nastal určitý přelom v tvorbě. Vše se vyvíjí, i básník, i verše...

Čtete verše v první části a otvírá se cosi ve vás, něco krásného, jemného, citlivého. Když jsem si představila, jak se tmavomodré jeřabiny soumraku dotýkají mých rtů a v nůši se leskne hvězda, která spadla z vrby v parku a když jsem se pro ni brodila rosou, abych ji zas někde zavěsila pro ostatní náhodné kolemjdoucí, bylo mi krásně.

Ztichla jsem dotekem krásných vyjádření:

Z poloviny smyčec,

ze tří čtvrtin světlo;

Sama, modronohá,

s němýma ušima ronícíma odložené psy,

tekutá jako vlasy vodopádu,

ležela vedle mne do soumraku.

Tam dopadla kroupa,

v níž byla melodie,

a vyrostl strom;

a tam kroupa,

uvnitř níž byl paprsek slunce,

a zem zazářila;

Druhá část se zdá být inspirovaná bolestí duše z lásky, možná ne úplně probuzené. Oproti první části, která je pozváním, druhá část je více statická, bolestná. Výpověď člověka vycházející z něho samého víc, než z přesahu. Alespoň já, jako žena, tu část tak vnímám.

Podzimní princ

pro nějž teď trháš květiny

se probouzí

z nejhoršího snu:

že tě už nikdy nespatří.

Co je jeho moře?

Šílenství nebo smrt?

I maličká pouť je slaná.

Touláš se po obzoru, kde

květiny patří samy sobě.

Je to citlivá sbírka různých rozkoší a stavů ducha a duše v okamžiku před probuzením, sen, mnohdy zprostředkovávající bolest a nenaplnění společně s extatickými stavy emocí vášní lásky, která povznáší a krade verše ptákům...

Povedla se. Já si ji vychutnala po ránu na jeden zátah, taková vnitřní detektivka...

Doporučuji!

linkuj.cz vybrali.sme.sk