Lucienne

"Hele, prostě mně to už vážně štve. Šílím z toho. V kuchyni a koupelně jsem několik hodin denně. Víš o tom, že z takovýho zvuku kapajícího kohoutku už lidi třeba vyskočili z okna? A co teprve z poblafávající karmy. Takový syčivý, odporný, blafavý zvuk," tahá ho za ruku a vede ke karmě. "Slyšíš? A to musím poslouchat pořád!"

"Ale to je ale krásný zvuk! Jsem moc rád, že jsi mi ho ukázala. Sám bych si ho asi ani nevšiml, ale jak vidím, jsi opravdovým přínosem této domácnosti! Teď konečně můžu takový zvláštní zvuk nahrát a dokázat svou teorii, kdy ze zvláštních zvuků nám Stvořitel vesmíru dává odpověď na otázku, jaký je smysl?"

"Smysl? Jenom smysl? Proč ne třeba smysl života? Ten hledají všichni a Ty ne?"

"Jenom smysl, pak je to logické," zadumaně odpověděl a začal montovat v kuchyni aparaturu na nahrávání a analýzu zvuku z blafající karmy. Všude byly dráty, ke karmě vedlo několik různých mikrofonů s odlišnou citlivostí, blikající ekvalizéry a další technika všude kolem. Když už zmizely z kuchyně všechny knihy kromě kuchařek, konečně se kuchyň dočkala svého právoplatného uplatnění a ze zadumaného muže muž zaujatý hledáním smyslu.

"Takže Ty ji nenecháš opravit? Fakt je to na palici, už mi z toho šibe. Zatracená karma!"

"Ne, karma zůstane jak je! Jsem rád, že jsi mne na to upozornila, ale tím to končí. Sice je kuchyň Tvůj prostor, ale do výzkumu smyslu žena nemá muži co mluvit! A tohle vypadá, že je to konečně to znamení, na které čekám celý život."

Uplynula nějaká doba od tohoto rozhovoru. Neobvykle tichý muž chodil ženu navštěvovat do blázince a doma si poslouchal a analyzoval nahrávky karmových blafů. Za několik let se mu podařilo zešedivět vedle svých zvířat, knih a aparatury v nyní téměř nedobytném území kuchyně.

Až jednou se ozvalo:"Heuréka!" A muž, tak jak vylezl z pěnivé vany, ve které předtím umyl nádobí sesbírané z kuchyňského prostoru a zdálo se mu, že zbylo ještě trochu Jaru i na něj, vyběhl na ulici a ovázán ručníkem na bedrech pleskal nohama o chodník a křičel:"Mám to, mám to, slyšíte? Mám to!" Prošedivělé vlasy do pasu a šílený pohled při běhu městem zaujaly mnoho chodců a stařenek, které koukaly zdánlivě nečinně z okna. Během chvíle už spěchala záchranka ulicemi města Brna směrem k tomu evidentně šílenému pánovi, kterému se větrem tvořily mezi vlasy bubliny, které zanechával za sebou, jak ztělesněný bublifuk.

Nakonec skončil na oddělení hned vedle své ženy, kterou miloval celou tu dobu jen o něco méně, než svou vědu a bádavého ducha při objevování nekonečna. A ona se zadívala do jeho božských očí a řekla:"Tak co, máš? Říkali, že máš. A co vlastně máš?"

"Víš, smysl je 42."

"Ále... To už někdo napsal. Nejsi první. A vůbec. Zdá se Ti to logické? Nechybí tomu něco?"

"Ne. Je to dokonalé. Vidíš, matně si vzpomínám na někoho, kdo kdysi tvrdil, že smyslem života, vesmíru a vůbec je 42. Nějaký stopař či co. Ale já, já to dokázal. Prokázal jsem skrze algoritmy protažené svými znalostmi magické matematiky, že ke mně Stvořitel promluvil skrze mou karmu a teď, teď už konečně vím, co je smysl."

"Smysl..."

"Smysl."

"A k čemu Ti ten smysl je? Je Ti vůbec k něčemu?" Ptala se něžně a s pochopením pohladila svou rukou jeho ruku."

"Ano, 42."

A ona konečně pochopila tu otřepanou frázi o tom, že dva blázni se našli, ne však smysl.

"A uděláš něco s tou Tvou karmou? Teď, když už jsi poznal svůj smysl..."

"Karma je posvátná! S tou nikdo nic dělat nebude! Na věky věků budou všichni, všichni, chodit a dívat se na mou karmu, poslouchat, vnímat a přemýšlet a nacházet svůj smysl."

Ti muži a jejich věda! To mužské ego! Smysl muže přeci musí být víc než 42. Leda, že by nebyl. Pomyslela si žena a zkusila zakontrovat lehce filosoficky. "Třeba pro ně bude smysl jiný. Třeba každý má vlastní smysl. Na to jsi nepomyslel? Vzal jsi v úvahu to, že každý působíme na situace jinak a kdyby tam byl třeba někdo jiný, karma by se chovala jinak? "

"No vidíš, to mě nenapadlo," zamyslel se a také ji pohladil.

A pak, téměř z pozice vítěze nad věcí, vítěze, který pochopil a za docela dlouhou dobu společného mlčení řekl: "Hledal jsem absolutní smysl, ne individuální, víš? Možná jsem však nalezl něco, co je víc než individuální smysl. Možná, že jsem nalezl svůj vlastní nesmysl. Když tak na Tebe koukám, už dávno jsem měl vnímat i něco jiného, než poblafávání věčně nevyrovnaného tlaku v karmě a nedělat z toho takovou vědu," tiše pošeptal ženě do ouška a v tu chvíli zjistil, že za prvoplánovým plánem A, je i skrytý plán B a ten mu vystoupil do mysli tak intenzivně, že mu až zazvonilo v uších touhou.

A dal karmu spravit...

linkuj.cz vybrali.sme.sk