Lucienne

Když jsem si otevřela kostičkovanou knížku od brněnského básníka Miroslava Fišmeistera, rozesmála mě v podstatě hned na první pokus – i když se neprezentuje jako humoristická sbírka.

K poezii nemám moc blízko, možná je na mě příliš vážná, možná příliš hluboká, možná příliš nepochopitelná, možná nemám talent na čtení a uchopování poezie do svých bloggerských prstů. Přes to všechno – básníci odpusťte – jsem vzala knížku s poezií po asi dvaceti letech do ruky a... rozesmála mě.

Ne, že bych rozuměla všemu nebo i většině, ale něčemu rozumím. Víc než pár věcí mě oslovilo, vyvolalo na mých tvářích úsměv a co je největší zásah – vtisklo mi do duše pár veršů tak, že se pousměji i tehdy, když si na ně jen tak v duchu vzpomenu.

Králičí šepot: 
"Držte si kopce!
Pojedeme z klobouku."

Že doba je vážná, to se říká už několik tisíc let pořád dokola.
Že život není peříčko, to mi vtloukali do hlavy už odmalička.

Že existuje poezie i pro normálního člověka – nebásníka s mizerným smyslem pro verše a rytmus padajících slov – to vím až teď...

Každopádně je to fajn knížka!

linkuj.cz vybrali.sme.sk