Lucienne

A vždycky, když dobalím další krabici, zjistím, že za prostorem, který jsem zbavila věcí se skrývá další prostor, nejméně tak obsáhlý jako prostor již vyčištěný a ten prostor je plný věcí!

Jsem z toho jevu naprosto hin. Nechápu, kde jsem vzala tolik věcí, když nosím dvě trička a jednu sukni a to už od léta. A když chci být fakt kočka, tak si vezmu jeden náhrdelník. Jeden. Proč mám těch náhrdelníků asi deset? Proč mám těch triček dvacet? Proč mám dva plyšový kožíšky, když pořád nosím flaušák? K čemu patery kalhoty, když nosím jen jedny a to jen když mám sukni zprasenou tak, že se nedá vzít na sebe?

Nevím... 

A myslíte, že jsem ty dva kožíšky vyhodila a nechala si jenom ta dvě trička? Nevyhodila. Nechala jsem si všechno. Co až se budu chtít oblékat víc pestře? Pak se budou věci hodit. Třeba až začnu chodit do práce. Takový oblékací prázdniny pak dokážou překvapit radikálním koncem. A stěhování je tak radikální konec, že bych tomu sama nevěřila.

Ty vestavěné skříně jsou tak hluboké... Tam se ale vejde věcí... Dokonce jsem objevila věci, které jsem neviděla dva roky, které tu bydlím. Až tak hluboké jsou... Konečně jsem pochopila sousloví tajemné hlubiny. Naprosto bych neřekla, že vedle něčeho takového žiju, je to ukryté ve skříni a nevím o tom celou dobu denodenního používání skříně.

Nedokážu si představit, že bych těch triček měla tři sta...

I když... Vlastně – dokážu si to představit... Jedna skříň ještě čeká............ 

Tajemné hlubiny poslední skříně......................... 

.

..

...

....

..... 

BAF!

...

*a už mě trefilo* :) 

linkuj.cz vybrali.sme.sk