Když jsem pozvala jednoho chlapíčka z hlídárny potkyšů na odmontování pendy od lustru a namontování objímky, vypadalo všechno jednoduše. Vypadalo to jednoduše do doby, kdy najednou vylétl blesk a nešla nikde světla a zásuvky.
Nahodila jsem hlavní jistič na patře a... nic. Nešly zásuvky, nešla půlka světel bytu. Bylo půl páté odpoledne. Další hodinu a půl si chlapíček rval zbytek ze svých vlasů na ježka a bylo to tím zajímavější čím víc bylo hodin. Nakonec na to náhodou přišel – z větráku na toaletě byl udělaný rozvod do zbytku bytu a tam byl kraťas. Když zapnul větrák, začal byt blikat. Zajímavé... Skoro bych mohla říct, že poháněcí šťáva šla takzvaně do ha***u a to tak, že doslova. Otázkou zůstává u koho víc – jestli u bytu nebo u mě.
Pak jsem klasicky odpálila žárovku v koupelně, povzdechla jsem si nad odpáleným čímsi ve sporáku – minulý týden vylétl blesk a bylo po diodě a já jsem se ujistila, že není správnější volby než tento byt opustit dřív než vybuchne.
Chlapíček nedokázal nandat aretační šrouby do pračky, takže buben bude plandat. No more valcha if buben vydržet cesta!
Mám sbaleno jenom asi půlku věcí, protože tu pořád řeším takovéhle blbosti. Buď někomu asistuju a ztrácím drahocenný čas, který zbývá do odjezdu, nebo řeším nějaké kraviny, kterýma mě zahrnují druzí lidé ve své nespolehlivosti.
Jestli čekáte pointu, tak dneska je to jen a pouze emocionální výlev kohosi, kdo už druhý den spal pět hodin a je drcený okolnostmi. Jo a mimochodem – s pronajímateli jsme se dostali k tomu, že kdybych se nezachovala tak jak oni chtějí, tak mi vylomí a vymění zámek a budou strašně zlí. Jenom jsme se zatím nedostali k fyzickým trestům.
Už abych to měla za sebou...
