Já:"Dobrý den, je tam paní xy?"
On:"Ne, zrovna telefonuje." /tak kde je, když tam není a přitom telefonuje?/
Já:"Nevadí, mohu mluvit s Vámi? Potřebuju jenom něco upřesnit z těch mailů, co jsem Vám posílala. Došly Vám už?"
On:"Jo, došly. Zrovna Vám paní xy píše odpověď." /tak telefonuje nebo píše odpověď nebo vše dohromady?/
Já:"Mohli byste nám udělat úlevu v tomhle a taky ještě bychom chtěli tamto a ..."
On:"Nerozumím."
Já:"Nevadí, zopakuju to pomalu."
On:"Stále nerozumím."
Já:"Dobře, dám Vám to písemně. Potřebuju také smlouvu, ale rychle. Můžete mi dát návrh smlouvy mailem?"
On:"Cožeto? Vy chcete písemně zlatý certifikát o možnosti exportu?"
Já:"Ne, nechci zlatý certifikát. Chci smlouvu. Smlou-vu. Smlouvu. Písemně... Abychom ji mohli podepsat. Váš šéf a můj šéf. Smlouvu."
On:"Já se zeptám šéfa, jestli ten zlatý certifikát máme."
Já:"Pošlu Vám mail s požadavky písemně specifikovanými, abychom si rozuměli dobře. Žádný zlatý certifikát nepotřebuju." /ani stříbrný, bronzový nebo bramborový... za co... :)/
On:"Nerozumím. Cože chcete? Jsem tu teprve týden a ještě tomu moc nerozumím. Počkejte, vezmu si slovník."
Já:"Slovník je taky můj dobrý kamarád."
Společně propukáme v mezinárodní úlevný smích...
V tom se domluvíme. Srandu si ze sebe dokážeme udělat i přes půl světa... :)
