Totiž, aby nedošlo k mýlce, pod několikasetkrát přečteným článkem (muži tam musí mít vložené počítadlo, aby poznali, kolikrát *****- doplňte dle své zkušenosti) se objevily pouhé DVĚ reakce, od dvou mužů a ještě k tomu souhlasné, ruka ruku myje a chlapci si potřásli rukama, jak to Mirun dobře analyzoval. Proč mě to však u Miruna, jako nejgeniálnějšího z geniálních tvůrců dnešních internetových slov, nepřekvapuje. Ono taky, jak by mohlo, když podobné problémy jsou mezinárodní.
Začla bych asi poukázáním na fakt, že muži nejenom, že si myslí něco jiného a něco jiného říkají a už úplně něco jiného konají, ale také si svou chlapskou hrdost pěkně hýčkají. A nejedná se jenom o nějaká slova miluji tě, ale i o taková zásadní slova, jako jsou třeba názvy hor, řek, měst, ulic.
Jako aktuální chlapskou mýlku a lví bušení do svalnaté hrudi bych uvedla přístup našich slovenských sousedů, kteří, po vzoru Miruna, který cítí potřebu vzdělat muže v partnerských vztazích a slov s nimi souvisejících, tak naši sousedé vzdělávají sami sebe v přejmenovávání již zaběhlých názvů hor a jiných geologických útvarů. To bylo v roce 1993 řevu, že se bratři odtrhli, tedy, že byli odtrženi a už nic nebude jako dřív. Stačilo pouhých třináct let a už panečku natírají hory na bílo. Tedy na těžko. Z Českého štítu se stal Ťažký štít a podobně dopadly tři další tatranské názvy. Slovenský Úřad geodézie, kartografie a katastru uvedl, že "Goralové totiž ve svém nářečí označovali tato těžko dostupná místa slovem "češká", tedy "těžká"."
No a podobně mylně interpretoval náš největší myslitel slova "miluji tě". Ono se totiž nejedná o slova "miluji tě", ale jedná se o slova "mailuji ti". Což může mužům připadat stejné, podobně jako "češká" a "těžká", hodinky nebo holinky a podobně. Muži totiž trpí zásadním fyzickým nedostatkem a to záměrnou hluchotou, která pochází pravděpodobně už od prvních relativně socializovaných mužů, kteří odcházeli lovit s tím, že dokázali vyslovit jedno jediné slovo a to "mamuť". Z toho jasně vyplývá, že mužská slovní zásoba je velmi omezená a že by ženy po mužích chtěli příliš, kdyby očekávali něco jiného, než zkomoleninu slova mamuť. Je naprosto jasné, že slova muž nebo mailovat, popřípadě malinovka jsou pouhými odvozeninami slova mamuť. Pravda, mužům musím přiznat neobyčejnou invenci a uznat, že slovo malinovka se neujalo – pravděpodobně z důvodu přílišné náročnosti na zapamatování si tak dlouhého slova – a začalo se používat z mně neznámých důvodů slovo pivo. Ale nebudeme to rozmazávat, prostě občas muži používají slovo pivo a myslí tím malinovka, nebo to aspoň tvrdí.
Z toho, že slovo pivo je nejkratší a mužům je asi nejblíže a to nejenom sémanticky, vyplývá tedy jasný závěr, že když už se muž objeví v dnešní době rozmachu internetu online, tak žena čeká aspoň nějakou reakci z mozku ovlivněného stálým přísunem malinovky a aspoň občas by chtěla, aby když už mu vypere, vyžehlí, vyvařuje a další slova začínající na vy-, tak aby aspoň napsal, namailoval...
Až tak prosté to je, milí mužové. Vyjděte občas z hospod mezi lidi (ženy) a uvědomte si, že komunikovat je potřeba. A jestli to děláte mailem nebo slovem, to je jedno.
Ale dělejte to, protože jestli to nebudete dělat, ženy se jednou vzbouří a štíty vaší hrdosti a ješitnosti přemalují na bílo. Tedy chci říct na růžovo.
Od slova růže, jako květina...
P.S. Já vím, není to na m, ani to není pivo, ani to není zkratka jména Mirun, ale je to to ženské pojetí světa, které si tak zjednodušujete. Možná vás to překvapí, ale žena není jenom, jak cituje Mirun „pouhý stroj naprogramovaný od přírody jen k propagaci svých genů“ a „ten, kdo si od ní slibuje něco víc, bude zklamán“, žena je v první řadě člověk.
Koho jsem teď zdrtila těmito nepochopitelnými argumenty, může mi vyjádřit svůj názor v komentáři. Než promažu mailovou schránku, bude to totiž chvíli trvat...
Z jakého důvodu asi... :)
Doplněný konec, tak nějak logicky vyplývající :) Ženy tudíž chtějí slyšet... To miluju tě už tam trochu mizí, ale končím trošku odlišnou pointou než Mirun, snad to je z toho článku znát. :)
