Lucienne

Zdálo se mi, že jsem založila jako stará válečnice web na podporu mého bývalého šéfa, přičemž – Kojote promiň – jsem zjistila, že si Kojot jako správný trikster a mystifikátor založil několik nicků – jak je jeho milým zvykem a všichni, kdo ho nějakou dobu sledujeme na internetové scéně, to o něm víme – a šibalsky mi chodil mého šéfa podporovat několika výkřiky o jeho skvělosti a velikosti.

Lidi, já se tak bavila, když jsem to zjistila. Jak mě tak zmystifikoval, že jsem mu i věřila, že jsem se strašně smála až jsem se probudila. Bylo to tak milé, že si s tím dal tu práci a tak... Dokonce mi přiznal, že on a ještě jedna identita je on sám, kdyby jenom jedna, on mi přiznal jen tak z očí do očí, že v Kojotím bratrstvu, které si vymyslel – je on sám asi pětkrát a dělá ho s kamarádem. Také mě to úžasně pobavilo. Byla to tak veselá a dalekosáhlá mystifikace českých obyvatel, že jsem fakt nevěřila, že by to někomu vůbec přiznal  – byť i ústně a ve snu k tomu.

Tak to vidíte, už dlouho jsem neměla sen do série svých snů o hvězdách... Klíčovým impulsem k probuzení bylo zjištění, že já i Kojot jsme klacky, které na jedné straně svítí žhavými řežavými konci – to jak nás někdo vyndal z ohně – máváme kolem sami sebe navzájem a děláme takové ty bludičky ve tmě a přitom nás oba drží cosi neviditelného, co s námi jako s klacky mává jak je libo a my si to vůbec neuvědomujeme a myslíme, že naše identita řežavých konců dřevěných klacků je ta jediná pravá, správná a identická. Možná sebou máváme sami, do té tmavé mlhy nebylo vidět.

Celý ten sen byla mystifikace a já na ni nakonec přišla a pobavila jsem se, až jsem zjistila, že se řehtám ze spaní a pak mi tečou slzy smíchu.

Všechno je matrix...

linkuj.cz vybrali.sme.sk