Lucienne

Aktuální téma lidské neštěstí, letos snad nevyčerpatelné, má několik nových čárek na účtu mého života za poslední týden...

další smrt v rodině

dva infarkty v přízni

a nové téma: DROGY V RODINĚ

Myslela jsem, že se z toho dostal. Myslela jsem, že s tím přestal nadobro. Je to chlap jenom o malinko mladší než já, má skoro dva metry, je to krásný blonďatý modrooký výrazný krasavec a přitom se chová jako idiot bez mozku, bez zodpovědnosti, bez pudu sebezáchovy, prostě jako idiot.

Nemám ráda drogy. Vím, co to s lidmi dělá a nesouhlasím s tím. Oni však své protesty dávají najevo činem, který má tak dalekosáhlé důsledky pro jejich život, mozek, játra, srdeční oběh...

Proč se mám kurva pořád dívat na to, jak lidé kolem mně umírají? A někteří vlastní vinou k tomu???

Nerozumím tomu. Naplňuje mě to zoufalstvím.

Víte, jsem s docela dost lidmi natolik spojena, že je cítím. Vnímám je. Koho miluju, toho vnímám a cítím to. A když mi je špatně a bolí mě srdce, něco se děje. A já to prostě cítím... Dokážete si to představit cítit cizí pád a cizí bolest online? Já to vím, jak se oni cítí. Pomáhám jim jak můžu, ale je to tak těžké...

Mají svobodná rozhodnutí, tak těžko to nesu... Tu zatracenou sebedestrukci.

Co když mi umře i ten brácha? Co potom? Nebylo toho letos už dost?

Ach...

Mám strach...

Aktualizuji hodnoty ze stresové tabulky na 845 nasbíraných bodů z 650 za poslední čtyři měsíce... Vida... Já musím být pěkný nezmar, zase mě to totiž nezabije, ale posílí... Musí mě to posílit, kdo by těm třem totiž podal pomocnou ruku...

Aktualizace v 23:23 – nejhorší krize snad přešla, teď si jenom vylízat rány, aby se mohly zahojit... Už jsem lepší... 

linkuj.cz vybrali.sme.sk