Lucienne
neděle, 5. listopadu 2006
O Kojotovi
Byl jednou jeden Kojot, který se převlékal za člověka a měl mnoho obdivovatelek. Jednou z nich byla Lucy. Když si četla jeho kojotiny (to není překlep, kdyby Vás to náhodou napadlo), bavila se, zamýšlela se, někdy i plakala. Kojot píše hrozně emotivně, víte? A taky má potkyše, abyste věděli...
Lucy má totiž takovou vlastnost, že když potká někoho, koho může za něco obdivovat, tak ho obdivuje. Posadí si ho na malý piedestal někam do prostoru toho jejího abstraktního nebe plného polobohů a dívá se, naslouchá ševelení šepotu mnoha úst a plnicích per, tuší údery kláves a vnímá záchvěvy svých vyvolených celou svou bytostí.
V tom svém nebi je ráda, ale má to jednu nevýhodu, malou, ale docela podstatnou. Lucy je totiž stydlivá a nepřizná téměř nikomu, že v tom jejím nebi je. Nekomunikuje o svých pocitech třeba celá léta, dokud ji něco nebo někdo nevyprovokuje. Pak tomu ovšem nasadí korunu a většinou je průšvih nasnadě, protože druhá strana naprosto nechápe, odkud se bere ta síla Lucyiný reakce. Netuší, že jsou to emoce nasbírané většinou za celé roky.
Je to prostě spíš taková jednosměrná komunikace , kterou vnímá od svých polobohů a ona sama jen tak sedí ve stínu, v skrytu v koutku a ani nedutá. Je neviditelná. Kdyby se měla s nějakým svým polobohem setkat tváří v tvář, tak asi zčervená a nedostane ze sebe ani slovo.
Lucy je totiž těžkej introvert a při setkáních s velkými osobnostmi mlčívá a naslouchá. Holt introverti už jsou takoví, jsou v sobě sami... Její ukecanost na blogu je svým způsobem velkou výjimkou v jejím jinak vcelku mlčenlivém životě. Jo přes net se jí to kecá... A nebýt Arsinoe a Miruna, nikdy by o svých pocitech nemluvila... No, to abyste věděli, že to se mnou není tak jednoduché.
Už jste tu slyšeli o Ovčákovi , Mirunovi , Františce Vrbenské , Arsinoe , Hanyskovi , možná i jiných, ale mnoho desítek jich ještě čeká na odhalení, na objevení...
Dnes odhalím Kojota. Nastal totiž jeho čas. I když jsem třeba už letos v květnu tady na blogu prozradila, že s Kojotem mám cosi společného, teprve dnes nastal průlom P. Já jsem totiž Kojotovi napsala. Shodou okolností jsem mu za těch několik let, co ho znám, napsala už potřetí, ale s vysokou pravděpodobností dva minulé maily nedostal. Je pravda, že jsem se možná už dříve, velmi nesměle, pokoušela o cosi, co jsem při nulové reakci vždycky vzdala, ale asi to tak mělo být. Každý vyspívá, i Lucy...
Nebudete tomu věřit, ale Kojot je normální člověk, který i komunikuje. Shodou okolností díky právě letos nově přišlému kamarádovi Darienovi , který léčí mojí chronickou nesebevědomost a stydlivou stránku introvertí povahy dlouhými přátelskými debatami po ICQ, jsem se vzkojotila a napsala mu vyprovokována jeho jedním obrázkem.
A to je něco, co tak uzavřeného člověka, jako jsem já, v první řadě šokuje, pak se ze šoku hrozně dlouho léčí a i pak si nevěří, že to vůbec udělal. Totiž první reakce na to, že jsem mu napsala, byla taková, že jsem na akt mailu vzápětí zapomněla. Normálně jsem to vytěsnila, kdybyste mi řekli za pět minut po odeslání mailu, co se důležitého stalo, nevěděla bych o ničem zvláštním... Pršelo... Byla kosa... Potkyška začala kýchat... Nic zvláštního...
Ale Kojot odepsal už za dvě hodiny a já se divila, kdo mi to píše. Kdesi vzadu v hlavě, v království vytěsněných myšlenek, se ozvalo:"On ti odepsal na tvůj mail." ŠOK!
Řekl mi ahoj, potom svou reakci na má slova ukončil takto:
Tak zatím,
Kojot
Komentáře (15)
Tip:
Važte dobře, na koho odkazujete a zda komentujete smysluplně.Zajímavé je, že v teprve v takovýchto, pro mne krajních mezních situacích, na sobě mohu pozorovat taje mojí psychiky. V klídku a pohodě všedního dne bych to totiž vůbec nezpozorovala, vůbec bych o tom nevěděla.
Pořád pohoda, pohoda, a nakonec jsi mi promluvil do duše a já objevila takovou zásadní stránku mně samé...
Tak tomu se říká objevování skrytého :)))
Vidíš vidíš, jaký na mě máš blahodárný vliv. Možná ještě nějaký čas a stane se ze mně taky "normální člověk" ;-)
Vždyť víš, že u Tebe mi překročení hranice stydlivosti trvalo sakra dlouho a tos musel hodně moc udělat pro to, abych se vůbec odvážila udělat nějaký krok... Když si uvědomím, žes mne klidně mohl utnout pár veselými komentáři jako toho chudáka Volneyho včera, co jsme tam spolu debatovali do trojky, tak mně jde mráz po zádech... Ty máš vopravdu ostrý jazyk, když na to přijde... :)
Já si teprve zvykám na to, že většina lidí jsou úplně obyčejní lidé, víš? Zatím moje nebe pořád funguje, ale možná, úplně maličko a pomaličku, se dokážu přiblížit tomu, že i třeba dám komentář ke článku nebo tak něco. A to to trvalo ale let, Mirune... :)
Na druhou stranu každý chlap je rád pochválený a já si myslím, že je co chválit. Jsi jeden z nejtalentovanějších písmáků, který má opravdu co říci a na něž jsem narazila ve svých - svým způsobem úzkoprofilových - pátráních po informacích.
Bude mi ctí, vyhradíš-li si trochu času na moje myšlenky a ještě větší ctí mi bude, obohatí-li Tě. :)
Ráda s Tebou zajdu někam na kafe... Takhle veřejně pozvaná... Kde mám jenom to srdce? Kam zase spadlo? Srdce, kde jsi? Haloooooooo!
No vidíš Kojote, srdce je pořád stejný, padá kamsi kdykoli se přiblíží k velké hvězdě na nebi...
A co myslíš? Popálím si prsty při přiblížení se k Tvé hvězdě? Totiž spektrum každé hvězdičky určujeme subjektivně my sami a Ty sice říkáš, že AŽ tak velká hvězda nejsi, ale můj náhled je prostě odlišný... :)
To víš, každý máme nějakou tu mouchu. Já se snažím myslet o lidech to nejlepší a holt o tom spíš mlčím, než bych mluvila. Ale lepším se, tenhle blog je toho zářným příkladem. Holt jsem submisivní žena, jak netypické pro dnešní dobu...
Podívat se muži do očí je pro mě neuvěřitelně těžké a natož mu napsat, že obdivuji jeho práci a texty a tak... To už je pro mě nadlidský úkol :)
Ale na druhou stranu jsem velice věrný přítel. Přátel mám sice málo, ale většinou mi vydrží, což se nedá říci o známých, kterých mám hodně, ale přicházejí a odcházejí jak se jim zamane.
No a pak mám svoje idoly, kterým ráda naslouchám... Ale jestli se z nich stanou přátelé.............
Témata
Odkazy
Lucienne by Lucienne Poláková is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.