Dostala jsem chuť po dlouhé době snad dvou měsíců na lok piva. Když jsem šla vyprovodit kamarádku na nádraží, vzala jsem s sebou potkyšku a láhev od minerálky, že si nechám natočit přímo z pípy pívo jako křen. No to jsem si dala.
Stojím u stánku, abych nemusela do hospody, potkyšku ve vlasech na rameni – skoro nebyla vidět, mám dost dlouhé blond vlasy. Rozhodně nevypadám násilně nebo já nevím jak bych mohla působit provokativně na veřejném prostranství. U stánku stojí cikánský pár popíjející lihoviny. Přijde další muž, starší, tak kolem šedesátky a stoupne si ke mně – má již nalité pivo ve skleněném půllitru, asi štamgast. Já čekám na natočení té láhve piva.
Nic nedělám, jenom stojím. Potkyška se hýbne, chlap se nahne a napadne mně kvůli potkyšce. Začne mi prskat do vlasů, dýchat na mě alkoholový puch a foukat mi na hlavu z velmi těsné blízkosti cigaretový kouř. Málem jsme se servali. Potkyška chudera mimo po takovém útoku, já bolavé zákrčí z rány od chlapa, který se prý lekl a prý ho potkyška chtěla kousnout. Z mého krku, z pod vlasů, půl metru daleko...
Co víc k tomu říct. Příště chodím s plynem.
A pak očekávejte bezpečnost na ulicích.
Klidné sny bez odrazů budoucích násilných událostí.....
