Takže když jsem včera psala o mém volebním boji se jmény, povoláními, stranami a stovkami uchazečů, byla jsem v podstatě reprezentativní vzorek českého národa. Volila jsem lékaře, vědce a učitele. Vida... To stojí za zamyšlení. Jsem tak zmanipulovaná českou politickou scénou a jejím výkvětem, že vím, koho nevolit a nebo jsem tak nezmanipulovaná českou politickou scénou, že volím prostě lidi, co s politikou nemají v civilním životě nic společného, tj. lékaře s vědci a učiteli?
Tak co? Podle článku, selského rozumu a tak dále a tak dále nejsem sama! Jak se to stalo?
Jsem hrdá na to, že nemám televizi a tak nějak nežiju komerčním životem. Volím lékaře, vědce a učitele. Chodím jako správný politicky uvědomělý občan k volbám. A přitom volím úplně stejně, jako ostatní, kteří žijí s masmediální domácností... Nějak se to ke mně prostě prosáklo, ten většinový názor. Transmise kultury, přenos názoru z jedince na jedince, ze skupiny na skupinku, všichni jsme jeden národ (sic!).
Poslanec jako uklízečka, všechno je to jedna smečka... Volte práci pro lid...
Jak se ale stalo, že volby dopadají tak, jak dopadají? Paroubek si zase cintá cosi o nutnosti různobarevného senátu a Topolánek chce dělat jednobarevné rady? Možná se lidem nechtělo počítat 45 + 70 jednotlivců z těch obrplachet a prostě jednu stranu zaškrtli.
Volili to jednodušší, méně pracné řešení.
Je to jak s těmi novými plastovými miskami, které jsem si koupila. Sada tří misek, hlubokých, úžasných, jedna za dvacku. Jejich pravou úlohu jsem pochopila v okamžiku, kdy jsem připravovala cosi míchaného, zavadila o misku a ta, místo aby se sama posunula po stole jako obyčejné plastové výlisky, držela na pracovní ploše jako přibitá.
Proč? Protože měla na dně neklouzavou pryž, což bylo radikální zlepšení oproti klasickým jednomateriálovým výliskům.
Kdyby tak po každých volbách měli lidé své nové misky na vysokých místech. Kdyby se tak ty staré, obouchané a nepraktické vyměnily za nové, které budou sloužit dobře až do dalších voleb.
Totiž takové, které mají zabudovanou brzdící zarážku...
