Lucienne

Takže dnešek se nese v takovém přinasraném duchu. Doslova a do písmene. Asi bych se měla omluvit za sprosté slovo, ale já dnes CHCI už konečně být sprostá, protože okolnosti a události a kecy ubohých žvanilů mne prostě v y t á č í. Konec, basta, himlherdek už taky!

Proč já bych se furt měla omlouvat za něco, co jsem kdysi způsobila, proč by mně to měl pořád někdo předhazovat před čumec? Copak já tohle dělám druhým? Nedělám. Naopak se snažím být shovívavá a tolerantní a působit na druhé blahodárně a stabilně a tak dále a tak dále... Nikdo není bez viny, ale jistí lidé si myslí, že oni asi ano, takže sice mají bordel před svým prahem, ale kameny hází zdatně. Kdo trefí víc, kdo bolestněji, kdo zasáhne nejvíc tvrdě.

Morálka, morálka, morálka....

Bla bla bla bla bla.

Nasrat!

A konečně přetekla pomyslná poslední kapka z mého kotle a vybuchla jsem. Blog je k tomuto účelu naprosto ideální médium. Kde už jinde bych měla být svobodná v možnosti vyjádřit svůj názor...

Koho něco štve, může si kliknout v anketě.

linkuj.cz vybrali.sme.sk