Lucienne

Protože už jsem dlouho neotevřela schránku, zkusmo jsem ji teď, tak trochu z hecu, otevřela. Stalo se to hned potom, co jsem teď ve čtvrt na pět ráno vyprovodila návštěvu. 

Otevřela jsem schránku, koukám do toho smutnýho prachu vevnitř a najednou se vlevo na boku něco na hnědém podkladu zablýská.  Zašátrám a ona to mince. A ne ledajaká! Je to cizí mince.

Tím je jasné, že nemůžu řešit Mirunovo dilema, co s pětikorunou. Není to pětikoruna, ale zároveň to je pětikoruna. Je to pětizlotník, pravý nefalšovaný pětizlotník z roku 1976. To je třicet let! Třeba třicet let leží v mé schránce poklad a já o něm nevím. Stále tam na mně čeká a konečně se dočkal. Má šťastný den.

Ale je to pro tu mincičku barvy a tvaru socialistické jedné koruny československé opravdu šťastné? Kde se tam vzala? Jen tak zapadaná prachem v rohu schránky... O čem přemýšlela, když ji nikdo nikdy neviděl, nikdo o ní nevěděl? Jak se asi cítila, když ji nikdo bůhví jak dlouho nevnímal. Vždycky jsem přišla a koukla do schránky a nic. Prázdná schránka se zahraničním pokladem. 

Jsem ráda, že ten pětizlotník mám. Leží teď přede mnou na stole, koukáme na sebe. Je můj poklad, čerstvě vydolovaný, vzácný a ta sardel na něm je krásně mohutná. Jestě jsem takový penízek neviděla. Je tak správně numismaticky sběratelsky zašlý. Ale pšššt... jsme skoro stejné ročníky...  Třicetiletá neviditelná...

Hledaly jsme se tak dlouho, až jsme se konečně našly...  

linkuj.cz vybrali.sme.sk