Lucienne

Tak tahle písnička "Happiness is an option" z alba Nightlife od Pet Shop Boys mne v mé mysli často provází poslední léta a zvlášť nyní...

It isn't easy (no, not easy)
The war within us (the war within us)
But it gets easier (it's easier)
The more you learn (the more we learn)
I don't need to win (I don't need to win)
You don't have to lose (you don't have to lose)
We can choose (choose)
Happiness is an option (happiness is an option)

Víte, znám lidi a opravdu JSOU, kteří jsou soustavně spokojení a většinu doby i šťastní. I po deseti letech manželství, i po patnácti, ba i po dvaceti letech. Znám lidi, kteří žijí léta sami a jsou spokojení a většinu doby i šťastní, naplnění svými koníčky, činností, která je uspokojuje. Znám dokonce lidi, kteří žijí tak mimo společnost, že je uspokojuje nečinnost a to zcela.

Na druhou stranu znám dost ne zcela šťastných lidí, kterých je bohužel většina. Co činí tu první skupinu spokojenou, ať už mají jakékoli osudy? Co činí tu druhou skupinu nešťastnou, ať už mají jakékoli osudy?

Subjektivní pocit štěstí nebo neštěstí, který se opírá buď o stavy z nitra a nebo o situace vnější. Možná by ten výše uvedený text zněl v širším samodruhém kontextu asi takto:

Není to jednoduché

ten rozpor v nás

ale stává se tím víc přirozenější

čím víc s ním a na něm pracuješ

nepotřebuješ vyhrát

nepotřebuješ ale ani prohrát

štěstí je možnost

Moje širší uvažování o společnosti, které se opírá jak o ty subjektivně šťastné osobnosti, tak i o ty subjektivně neštastné, je vlastně i takové moje vyvažování, pracuji na svém rozporu ve mně, nepotřebuju vyhrát a hodně se přesvědčuji, že nepotřebuji ani prohrát, že mi bude stačit být spokojená, protože štěstí JE možnost.

A tu možnost máme prostě každý...

linkuj.cz vybrali.sme.sk