Lucienne

Byla jsem lehounce v šoku, když mi kamarádky řekly: máš super blog. Myslela jsem, že jsem naprosto bezpečně skrytá v anonymitě...

do doby, než zjistila, že o ní vím :)

Nakonec jsme se dohodly, že nebyla ta správná doba, já smazala příspěvek, co jsem napsala a počkala, až ta doba správná bude, což je teď...

Někdy šoky nejsou příjemný...a někdy zase jo :) Holt někdy se to nevychytá...

na netu se prostě neschováš. V kanclu se to provalilo asi tak týden po založení mého blogu. Ovšem větší šok byl z toho, když mi minulý týden volal otec a jen tak mezi řečí prohodil, ať si to laskavě po sobě čtu a nedělám tam hrubky. A ať tolik nechlastám. Soukromí neexistuje. Všechno je matrix:)

2Mykee: No tak toto se mi ještě nestalo :)

Doma jsem to vyřešila tak, že sice vědí, že píšu, ale mají zakázáno sem chodit, protože by je trefilo. Musí to dodržovat a jestli to nedodržují, tak je to na jejich vlastní nebezpečí a já o tom nevím a vědět nechci:)

A v práci? Moc lidí to nevědělo, ale když se vyměnily strany, tak nakonec ti, kdo věděli, byli naštvaní, když jsem byla trošku upřímná... To si nevybereš...

Člověk který touží po soukromí nemá jako aktivní pisatel co dělat na webu. To je jako vzít si minisukni a pak bejt znechucenej, že mi lidi koukaj na nohy :)

2Mirun: Je pravda, že výskyt na webu předurčuje jistou ztrátu anonymity. Ovšem můžeš si vzít pod sukni kalhoty :)