Lucienne

Do toho vyplouvaly na povrch úvahy o tom, že bych už konečně měla číst doporučenou literaturu ze školy, jinak to nedám. Kromě toho jsem ještě přemýšlela o spoustě jiných věcí, jako třeba národu českém, Hlávkově nadaci, sochařích, Palackém, Přemyslovi, Libuši, poustevníku Ivanovi, sv. Anežce,  sv. Ludmile, sv. Prokopovi, sv. Vojtěchovi, Nostradamovi a jiných prorocích a mimo jiné také o budoucnosti Česka a světa.

Přemýšlela jsem opět celou noc a šla si lehnout k ránu. Stůl byl pokrytý papíry s náčrtky, tři mapy byly oblepené samolepícíma papírkama, zvýrazněné výpisky a datová časová osa kolik set let dozadu a pár desítek let dopředu. Žila jsem tím už druhou noc. Když jsem se v poledne vzbudila, vzbudila jsem se s pocitem, že se mi zdálo něco hrozného a zároveň velmi divného.

Seděla jsem s jinými mladými lidmi na balkónku nějakého vysokého paneláku a přemýšlela, kterou knihu z doporučené literatury přečíst, všechny se mi zdály nesmírně těžké a psané jazykem, který mi nebyl vlastní. Ta těžká souvětí, vědecké pojmy... Věděla jsem, že si musím jednu vybrat a napsat na ní reflexi. Najednou nebe zezelenalo a zmodralo, zčervenalo výbuchy a já se dívala na okolí Prahy, jak ho stravuje jakási apokalyptická vlna ohně a bleskových vidin. Začala jsem se rozplývat. Udělala se díra do nebe a byla velká přes čtvrtinu horizontu. V ní byly takové obláčkové okraje. Říkala jsem si, že to jsou snad drogové vize, i když jsem si nikdy žádnou drogu nevzala a před učením bych si už tuplem nevzala žádné oblbovadlo. Všechno bylo divné, jiné, bylo takové teplo a vítr foukal a najednou bylo velmi mrtvo. Přišla ke mně moje bývalá láska, vzala si jedno skriptum z nabídnutých knih, co ležely na podlaze a já ho poprosila, aby mne jenom držel za ramena a postál chvíli se mnou. A on mne držel za ramena a já seděla na malé lavičce na tom pidibalkonku s knihou o vědecky popsaném životě v Antarktidě s fotkama tučňáků a úžasně indigového moře a pak jsme asi zemřeli.  

Doteď mi ten sen vrtá hlavou. Prožít ve snu nějaký atomový výbuch nebo co to bylo za hroznou apokalypsu, no nepřeju to nikomu z vás. Ani jeden pták nezapěl a bylo takové ticho najednou... Ani nevím, jak mám teď tu povídku ukončit. Chtěla jsem nastínit optimistickou budoucnost, ale po tomhle snu nevím nevím, jak moc bude pravdivá.

Kdo chce vědět, ten se doví, ale dozvěděla jsem se opravdu to, co jsem chtěla vědět?

linkuj.cz vybrali.sme.sk