Lucienne

... taky pozitivní.

Nikdo mne za ruku nepovede, ale koneckonců, to nikdy nikdo nedělal. Literatury hafo, to asi nebudu dělat nic jinýho než dělat výpisky a mrcasit se s tím. Bude to náročné, ale věřím, že to zvládnu. Nestresuju.

Pár lidí se i přes hustotu síta rozmýšlí, zda vůbec začít, protože se dostali na více škol a teď přemýšlí, zda to stihnou a který obor pro ně bude výhodnější. Jedna dívka se mnou dokonce dneska hovořila, že ona by jenom chtěla, aby jí tady dali jenom titul, že stejně neví, k čemu jí tahle škola bude, že tohle nechce dělat. V Praze prý berou minimálně dvacet tisíc čistého, ale ona už má dost toho poflakování od ničeho k ničemu. Je to prý jenom o tom najít si dobrou práci, kde dobře platěj, což udělala její kamarádka i když umí stejně jako ona. A tenhle obor? Proč jít někam, kde málo platěj?

A tak se na mně dívala krásnýma modrýma očkama a vzdychala, jak to má těžký. Potom jsme si tedy zahrály krátkou hru "Ano, ale..." – kdo čuchnul k psychologii, tak ví a já to utnula, protože jsem pochopila, že tahle cesta odnikud nikam je pouze v její hlavě a mláděti nevysvětlíte, že se věc má jinak a peníze vám jako obyčejnýmu smrtelníkovi nedají jenom tak za modrý voči pokud je firmě nevyděláte alespoň trojnásobně a i to je málo pro podnikatele, který otočí každou korunu třikrát.

Je to prostě pořád stejný. Stejný ideje, stejný přístup, prostě stejnorodá společnost rodí stejný mláďata.

Třeba bude mít štěstí...

linkuj.cz vybrali.sme.sk