Lucienne

Takže mám aktuálně pocit, že z hodných, až nepřirozeně milých a socializovaných potkyšů vytvářím cosi, co má svébytnou povahu, neposlouchá to, je to mazaný, odmlouvá to a vůbec s tím člověk nemusí vyjít zadobře a "tomu" to nevadí, ba naopak, má poťouchlou radost.

Po tom, co jsem si zde povzdychla nad tím, že mám dva neuvěřitelně hodný potkyše, který se jenom předhánějí v umění být roztomilý k udrbání a uhlazení, situace se pomalu přes noc změnila. Alespoň u té vedoucí mišulky, té, co konečně přinesla trénovanou potkaní "kulturu". Sice Binární Ládin by řekl:"Jestli chcete, aby se tomu říkalo kultura, zahrabejte to na tisíc let do země!" ale tahle kultura jde přes generace a způsobuje, že na mazlíky se volá:"Ty jedna košiško rostomiloučká... ty jsi ale krásný pejsek... no ty jsi ale kvásná myšička, taková k zulíbání a roztomilá, viď..."

Naším křesadlem sporu je podávání antibiotik. Od prvního pokusu, kdy mišulka prostě příslušná antibiotika slízala ze stříkačky, tak od dalšího dne dělá bungál hodný lva! Dneska jsem si řekla, že to prostě vymyslím tak, aby jí to chutnalo. Vzala jsem trošku cukru, do toho jsem nalila tři dílky antibiotik a co myslíte? Mišulka k tomu čuchla a za nic by se toho nedotkla. Prst neolízala, prostě nic. Proběhla bitva, kdy já prohrávala už asi 10:0 střízlivým odhadem. Nakonec antibiotika byly všude na mišulce, ale v tlamičce nic. Dokážete si asi představit ten lítý souboj.

Otřela jsem ze svých rán a ze stěn okolo krev, která ze mne stříkala po zásazích čtyř lvích tlap, vyždímala svoje tričko zbrocené potem po tom nadlidském úsilí a musím se přiznat, že jsem hanebně prohrála :)

Potkyšku jsem odnesla poťouchle se usmívající do akvárka, kde začala jezdit hlavou po velké slunečnici, aby otřela zbytky rozprskaných antibiotik ze své drahé a voňavé kožešinky a byla to vážně sranda, dívat se, jak čumákem jezdí soustředěně po plástvičkách zbylých po slunečnicových semínkách. Jednou, podruhé, popáté, podesáté. Potom zaryla hlavu do hoblin a jezdila okružní jízdu po dně akvárka. Malý vymeták!

A pak, že působím zdravě a výchovně na svojí potkyší mládež! Spíš je učím, jak se vyhýbat radostem života, protože zdravě asertivní potkyš znamená nezdravě nasertivní choviš...

"Vlastní" hlavě zdar a to hlavně té z akvárka odnaproti. Sice nevím, jak se to slučuje se Statečným srdcem, ale to, co tu dneska mišulka předvedla se nedá nazvat jinak než:"Svobodááááááááááááá!" 

linkuj.cz vybrali.sme.sk