Lucienne

...jako celistvý úsměv.

Před devíti dny jsem si zlomila zub. Pravda na otázku paní zubařky, co zub dělá, jsem odvětila, že žije... Jak jinak. Žije, tvoří mi úsměv, kousat můžu, takže i když je uražený, tak plní svojí funkci. Paní zubařka se zasmála a odvětila, že zub žít nemůže, že je mrtvý. A tak jsme se spolu zasmály a defakto jsme se obě smály až do konce našeho čajového dýchánku.

Totiž, třináctého devátého měsíce, ve třináct hodin a třináct minut a možná i třináct sekund (zase jsem přišla pozdě, jako obvykle :) ) jsem vstoupila do ordinace, byla usazena na křesílko a po prohlédnutí mého vypíglovaného chrupu, neboť jsem nelenila a koupila za kilo nějakou super hyper bělící pastu na zuby, kterážto mi je vybělila do zrcadlového lesku, paní zubařka řekla, že to nastavíme a že by se až jeden divil, na čem výplň může držet :)

A tak jsme laškovaly a já se snažila nesmát s otevřenou pusou a vrtačkou, co mi rajtovala vevnitř úst. Ani mne nesprdla za to, že jsem minule prostě úplně zapomněla dojít a ona tam měla hodinu prostoj. Ani po mně nechtěla nic platit, protože prý mám předplacíno, což jsem odmítla a řekla, že na toho zubaře snad ještě mám a až přijdu, že fakt nemám a potřebuju, tak mi to třeba pomůže, ale že k tomu se snad v životě nedostanu.

Totiž několik návštěv nazpět jsem debatovaly o pojišťovnách a i půlročním skluzu v placení, politovaly doktory, kteří za dobrotu na žebrotu přijdou kvůli pacientům, co jsou pod čárou placených částek a já jí prostě jen tak dala dvě kila s tím, že to má na toho nějakýho chudáka, co nebude mít peníze a bude potřebovat. A od tý doby hrajeme hru – ale Lucy, přeci máte předplacíno... ale paní doktorko, já vopravdu chci zaplatit... ále, když jinak nedáte, tak mi teda dejte příslušný obnos... A hra nám jde náramně. Občas přinesu karafiáty nebo jiný plevel, občas přijdu o den dříve nebo později, lístečky mi dává už jenom trhaný z bloku, protože to už jsme spolu vzdaly a vůbec za ta léta, co se známe, máme spolu hodně hezký vztah, skoro přátelský...

Na chirurgii mne potěšil pan doktor s tím, že řezat až příště a mám prý přijít hned a ne otálet, takže taky pohoda. Tak to mám ráda... Za uši lepanec a neřezat. Holt jednou si lucy sama přišije i nohu, když jí upadne :)

Prostě dneska jsem buchla asi deset much jednou ranou. Mišulce je líp, zakníkala si u injekcí a už zase spinká. Moje beruška taky spinká a je tu klid.

A mne čeká krásný večer, neboť jsem sehnala od série Agent JFK (Johna Francise Kováře) www.agent-jfk.cz, co píše Žamboch s Walkerem Procházkou první a druhý díl, co mi chybí, dokoupila konečně mojí milovanou Františku Vrbenskou a Leonarda Medka – Stín modrého býka a ještě od Zelaznyho Amber – Chodba zrcadel. Dnes večer nebudu trpně filosofovat o násilí, nýbrž ho přemůžu cizím intelektem. V těchto knihách totiž dobro vítězí.

Jak já jsem vděčná v době svých temných myšlenek za kvalitního autora... Pratchett, Zelazny, Žamboch, Procházka, Česal, Vrbenská, Medek, Mostecký, Mirun (všimáte si? 3M :) ), Arsinoe...

Žalman tklivě zpívá:

Čekalas mne tam, kde začíná les
tam, kde moře má břeh, na začátku všech cest ...

A Sangrie pomalinku ubývá za svitu svíce a zanedlouho i svitu měsíce... 

linkuj.cz vybrali.sme.sk