Lucienne

Karta se obrací...

Na hlídárně v přízni moje potkyšky byly drženy od mišulky – potkyšky z hlídárny, aby se povahově nezměnila a nemusela se bát konkurence. Vysvětlení zde http://lucienne.bloguje.cz/351431-hlidarna.php?ank=1 .

Nyní je mišulka z důvodu hlídání po úraze a každodenních návštěv zvěrolékaře u mě a až nastane čas a nebude tak bolavá, tak dám holky dohromady, aby se jí to líp hojilo. Aspoň takový je můj záměr. Spokojený potkan – přitulený potkan.

Idea hlídacího záměru je taková, že budu taková malá JIPka, která bude mišulce monitorovat celodenně její životní funkce, když se probere, tak jí budu hladit do jejího usnutí, budu podávat v pravidelných dávkách jogíšky, obzvláště smetanové Okej. Od posledka se názor změnil, stav před třemi měsíci si můžete přečíst zde http://lucienne.bloguje.cz/351978-proc-jedi-vymazlene-potkysky-light-jogisky.php?ank=1 .

Hlídárna v přízni: "Dávej jí jakej chceš, ale nejradši má smetanovej Okej! Hlavně jí nedávej nic tvrdýho, ani krupicovou kaši, víš, že zhoustne a to ona neukousne, teďka měla meruňkovej, tak jí kup jahodovej a prosimtě, kup ho v tamtý Normě, je zvyklá na jogíšek odtamtud. A hlavně je nedávej dohromady, to jí radši přinesu vlastní klec, je na ní zvyklá, viď mišulko... Podívej, už je jí líp. A nehlaď jí u těch uší, takhle bych to dělala já u svých dětí a ne na tu hlavičku. Že dotek léčí?... Já bych u svých dětí hlavičku nehladila."

Když jsem mlčky přešla citové vydírání dětmi a tudíž nasazení na mojí totální neschopnost se postarat o nemocnýho potkyška a spolkla to, počkala jsem, až přízeň z bývalé hlídárny odjela tramvají a myši mají pré. Teda potkyši i se mnou.

Mišulka se u mne dobře zabydlela, dostala k pelíšku velkou drůzu horského křišťálu z Afriky od Toubkalu, z druhé strany další léčivý krystal vybroušený do tvaru vejce přesně tak, jak mi moje intuice říkala. Mišulka si mezi krystaly lehla do papírků a za chvíli spokojeně oddychovala rozbitým čumáčkem.

A co se jí vlastně stalo? Šla, kam neměla a tam byla tma. Hlídačovi z hlídárny šla k ťapce, která byla v botě a hlídač jí šlápnul na hlavičku, protože jí neviděl. Křuplo to, mišulka vykvikla a zmizla pod skříň, odkud po nějaké době vylezla a vlezla si do svého úkrytu pod postelí, kde má svoje teritorium.

Paní veterinářka vyčetla z rentgenu, že to má naprasklé, ale hlavně nemá prasklou lebku, chudinka, odnesl to jenom čumáček. Pochopitelně vypadá, jak kdyby jí někdo šlápl do obličeje, což si asi dokážete představit. Vypadá prostě brutálně. A proto potřebuje hlídání a já jí ho mohu poskytnout celodenně a ještě chodit na injekce bez toho, aby oni jezdili hodinu tam a hodinu nazpátek. Mišulka potřebuje klid.

A tak se  všechno vrací zpátky do starých kolejí. Mišulka se uzdraví u mne a odkud vzešla, tam jí budou léčit a opatrovat a tak to má být. Mišulka je totiž původně moje potkyška, ale s dotyčným z hlídárny v přízni se do sebe tak zamilovali, že se přestěhovala a už tam zůstala.

Jsem ráda, že je u mne. Není sama celý den a aspoň se tam nehádají za její přítomnosti, protože pochopitelně to, co se stalo, bude spouštěcí faktor verbálního masakru hrubého kalibru a u mne je rozhodně klid.

Přeju jí brzké uzdravení...

linkuj.cz vybrali.sme.sk