Lucienne

Civilizace se v této chvíli projevila ve formě vůně. Ne, že bych chodila po městě v mnišské kutně s provazem, měsíc se nemyla a chtěla si zkusit pravdivost věty:"Kdo voní, nesmrdí.", ale přeci jenom kvalitní vůně by měla mít i pro jeskynní ženu smysl a tudíž mi kamarádka navrhla parfémem pozvednout mysl.

Shodou okolností nastaly dny Marianne – celý rok všemi civilizovanými českými ženami čtoucími jakýsi bulvární ženský plátek Marianne očekávaný víkend, kdy jsou v placu drtivé zacílené marketingové údery – slevy – od mnoha a mnoha špičkových, exkluzivních, drahých a nejdražších, značkových, voňavých, barevných, no prostě IN obchodů a zkulturňovacích zařízení pro moderní feminizované samostatné krásné ženy a samičky, které prostě znají svojí cenu a vědí, jak na chlapy a na život.

Lucy vylezla z jeskyně bez televize, mikrovlnky, myčky nádobí, grilu, mixéru, kuchyňského robota a dalších civilizačních vymožeností, natáhla si vodrbaný tričko ze sekáče, vopraný kalhoty ze sekáče, vyndala z dlouhých blond vlasů berkshirku potkyší, dala si na záda letitej bágl a vyrazila vstříct zkulturňovacímu procesu od letité věrné duše.

"Pojď, podíváme se do parfumerie," lákala kámoška, která vlastnila onen výše zmíněný časopis a disponovala slevovými kupony na ty nejlepší a nejvýhodnější mega-hyper-super obchody. Dvacet procent sleva na parfém za patnáct a víc stovek, no neber to. Ve finále ušetříš tři stovky. Sice tam necháš dvanáct stovek, se kterýma už se neuvidíš, ale ušetřilas tři kila. No na ulici je nenajdeš, ne? Ženská logika se zdráhá přijmout takové chytré, ba přímo vychpíp argumenty útočící na mojí peněženku, dlužno říci, že ne od mojí věrné duše, ale od mazaných obchodníků z Marianne a následně obchodníků z těch vybraných center moderní ženy.

Tato naše druhá schůzka, kdy jsem s ní procházela voňavými obchody, plnými různobarevných flakonků a povlávajících obchodníků, zamířila do parfumerie druhého typu – syntetické vůně, které každá žena musí mít. První schůzka se odehrála v L´OCCITANE en Provence, což jsem viděla a slyšela poprvé. Vůně byly přenádherné, pravda... co vůně, to osobitost a pro mne to bylo opravdu Zážitkem.

Pochopila jsem tam, proč mi jiná kámoška v německé Jeně nabídla, že se půjdeme ohřát a navonět do obchodu s vůněmi. Tenkrát jsem se velmi divila a netušila o co jde. Když jsme se voněly, měla jsem nejasný pocit viny, že děláme něco zakázaného, co se nedělá. Přijít do obchodu, vybrat si jakýkoli parfém, navonět se a klidně odejít pro mne představovalo věc nevídanou a jednoduše tabu. Cítila jsem to asi jako když půjdu do potravin, nakousnu rohlík a vrátím ho nazpět do regálu. Prostě v IN obchodech s vůněmi je to asi normální postup. Asi...

Nyní jsme tedy vlítli na zšeřelém Václaváku do jedné parfumerie, usmívající se chlapík s očima jako horská jezírka a úžasnými černými dlouhými řasami vlídně odpověděl, že tady tomu opravdu rozumí a může mi nějaké vůně ukázat. Chodila jsem s ním od jedné vůně k druhé, ne sladké, ne kořeněné, ne těžké, prostě bylo to se mnou těžký.  Vždycky vůni nastříkal na nějakej papírek, když se mi vůně líbila, tak jsem na něj vyndanou tužkou napsala název parfému, na což tam vůbec nejsou zařízený, musela jsem to psát po regálkách, no trapas. Jak si to ty ženský pamatujou, to nechápu.

Za chvíli jsem totiž držela v ruce asi patnáct papírků, snažila se nějak třídit mezi prsty, popsané, nepopsané, ach... Nějak se mi to vymykalo kontrole. Kamarádka, co mě pozorovala při mém boji s voňavými papírky, mi tiše navrhla, že ty papírky s vůněmi, co nechci, nemusím držet. Můžu je prý odložit tady do těch mističek, co jsou na to připravené a jsou tu od toho. Roztřídila jsem tedy papírky a zbavila se toho vějíře různých vůní, už jsem asi vypadala jak když si střádám na ocas draka na podzimní pouštění, abych nemusela stříhat noviny.

Pan vedoucí, co mne trpělivě provázel světem vůní, mi u jedné obzvláště složité vůně, respektive dlouhého názvu odlišující různá balení řekl, že stačí napsat zkratku začátečních čtyř písmen a k tomu DDT.

"DDT? To je vyrobené z dichlordifenyltrichlormetylmetanu?" divila jsem se já.

"Ne, EDT! Eau de toilette, toaletní voda." korigoval mne s úsměvem.

Představte si, že to je toaletní voda, jako voda na toaletu... Byla jsem z toho u vytržení. Podobně jsem se cítila na první zkulturňovací schůzce v L´OCCITANE en Provence, kdy jsem se v klidu navoněla z jednoho flakonku a slečna mi vysvětlila, že to je vůně, co se stříká do místnosti na osvěžení vzduchu. Nastříkejte se Brise a máte to za stejný peníze...

Nakonec zbyly čtyři papírky a ten, který mi nejvíce voněl, mi pan vedoucí nastříkal na ruku. Když jsem s kamarádkou stála na eskalátorech v metru, tak jsem si očuchala ruku a ani netušíte, v co se proměnila libá vůně na papírku na mém těle. No bylo to hrozný... Strčte si hlavu do kopřiv a asi tak zhruba to bylo cítit.

Dneska se vrátím do toho francouzského obchodu s přírodní kosmetikou z naší první zušlechťovací schůzky, pokusím se nekoupit osvěžovač vzduchu, ale tu samou vůni jako parfém a vrátím se spokojeně do své malé útulné jeskyně, kde si budu tiše a spokojeně vonět, dokud vůně nevyprchá.

linkuj.cz vybrali.sme.sk