Lucienne

Zdá se, že tohle léto se zdá být přelomovou událostí. Tak přelomovou, že snad změním svůj život zásadně a úplně. Něco se děje vlastní blbostí, něco se děje vyšší mocí, něco se děje zásahem lidské logiky a (z)vůle. Nejsem člověk, který by se radoval ze změn, zvlášť když je jich moc a bolí. Vím, že toto léto vám to tu píšu pořád, ale vopravdicky to tak je a to tak moc, že pořád dokola.

Co se ještě nezměnilo, to se mění mávnutím ani ne tak kouzelného proutku, ale jako když otočíte přesýpací hodiny. Brada mi padá a pusu mám bezhlese otevřenou a kolikrát se lehce otřásám pláčem, když vidím svůj svět jak bývalou krásnou mandalu, kterou cizí fény a smetáky devastují a mění jí v hromádku různobarevného písku.  A kdyby jenom to, občas s cizím smetákem přijde i lopatka a kus toho písku bez optání drze smete a hodí do kašny času. Něco zmizelo, bylo mi to odejmuto a teď se s tím smiř, Lucy.

Seděla jsem s kamarádkou  na kávě, měla mi dát nějaký ten kupon z Marianne na slevu v parfumerii a povídaly jsme. Kolem prosklené kavárny šel můj známý, co pro něj občas ale pravidelně už leta pracuji, nutno říci, že rukama a v detailu – i smeták mi sluší. Nebudu to natahovat, tenhle rok jsem tam toho moc neudělala, nejdříve příprava na zkoušky, pak Afrika, potom Transylvánie, mezitím a potom nějaké další výlety a povinnosti – a že ksakru spousta lidí má čas jenom o víkendu, tak i já jsem musela místo klasické letité soboty vandrovat v létě po vlastech českých. No, a takhle jsem dostala padáka. Jen tak. V kavárně. Prý už najmuli jinou ženu. Jen tak to řekl a odešel do restaurace.

Takže jsem bez hlavní práce, bez šolichu, lidé, kterých si vážím i potkyši, kterých si vážím odcházejí, snad mě aspoň nevyhodí z bytu, to už by byla totálka. Cestování po světě bylo obou případech víc než dramatické s dozvuky do dnešních dnů. Svět bez jistot a prostě jedním slovem anomie, stav společnosti, v níž neplatí zákony a jež se ničím neřídí. Moje vlastní soukromá anomie.

Stav mojí vlastní společnosti, mého okruhu lidí, se kterými jsem se denodenně stýkala, je pryč, společenské vazby jsou rozmetány, molekuly se přeskupují, nové atomy v okruhu nevidím... Jediný, kdo je stabilní, jsem já. Kdo ale jsem? Obstojím ve všech zkouškách? Vydržím? Nebo mne to zdolá a zlomí... Jak blízko je svět, kde nevydržím a sklouznu do nějaké jiné reality, kde mi budou muset pomoci fundovaní lidé s bílými plášti? Je to krok či dva? Kilometr?

Kolik takových zlomených lidí a osudů už bylo, sama jsem je měla na dosah... Sama jsem je držela v náručí a ti lidé plakali, jejich osudy byly tak tvrdé. Lidé od rodin s dětmi, lidé osamělí... Do jejich životů sáhla nezaměstnanost, živelná katastrofa, oheň, dlouhodobá nemoc, postižené dítě v rodině, smrt... Jsem vůbec taky tak statečná, jako oni? Dokážu udržet sama sebe nad vodou? Dokážu sama sobě podat ruku se záchranným lanem, než se utopím? A jsem schopná následky všech těch událostí vydržet dlouhodobě i přes to všechno, co dělám pro to, abych byla psychicky v pohodě a provozuschopná? 

Je to tak těžké vidět v konci nový začátek. Vidět v době temna zárodek světla. Už tři měsíce se nevzdávám, ale život mě udolává čím dál víc. Lepší je být zdravý a bohatý, než chudý a nemocný.  Na mém zdraví se tenhle stres začíná velmi silně podepisovat. Sice o tom nepíšu, ale žiju to. A to už nemluvím o peněžence...

Podle teorie životních událostí pánů pojišťovacích úředníků Holmese a Rahea, kdy zásadním životním událostem v životě byla (po širokém dotazníkovém šetření) autory přidělena přesná bodová hodnota (např. 100 bodů při úmrtí partnera). Překročení hranice 250 bodů v období posledního roku přináší vysoké riziko psychické či somatické poruchy.  No, já jsem střízlivým počítáním nasčítala 650 bodů a to jenom za poslední tři měsíce – můžete si to sami vyzkoušet zde:   http://www.fitlife.cz/clanky/stupnice-pro-hodnoceni-stresu.html. 

Mezi námi – i dál budu psát (doufám :-) ) příspěvky lehkým perem, ale odříkaného chleba největší krajíc... Sice si můžete hodit korunou, jestli Lucy vydrží všechno, ale v reálu s tím nemůže nikdo nic dělat a to je na tom to nejtěžší...

Maximálně tu najednou taky zavřu jako Arsinoe včera http://minimag.cz/arsinoe/?p=396 , ale ne z technických důvodů, nýbrž z provozních....

linkuj.cz vybrali.sme.sk