Lucienne

Já to miluju!

Miluju noc. Mám ráda den, ale miluju noc. V noci všechno ztichne, lidé se zklidní, je poutavá doba, kdy člověk může mluvit sám k sobě a i druzí lépe naslouchají, zvlášť, když mluvíte potichu, potichoučku...

Dnes mi ze vzduchu zavoněl podzim. Už je tady... Když koukám na stromy z okna, začínají se blýskat barevně, žlutě a červeně a zeleně. Podzim miluju, zvlášť babí léto.

Loni, asi touto roční dobou se mi poštěstilo letět na motorovém rogalle. Vyrazili jsme z milovického letiště a svět se změnil na koberec sešívaný jehlou přírody. Stromy už začínaly chytat barvu, louky byly zelené, některá pole byla žlutá, některá už zoraná. Přemýšlím, že bych do toho šla zase. Tenkrát to totiž bylo krásné...

Když jsme byli nahoře ve vzduchu, zdálo se všechno jiné. Bylo tam trochu chladno, občas s námi vítr trochu zacloumal. Jednu chvíli mi dal pilot do ruky tu tyč, která řídí, kam se poletí a jak vysoko. Neudržela jsem rogallo v dané výšce, padali jsme, stále jsme padali dolů, nevěděla jsem, že mám hmitat rukama zleva doprava a zase nazpátek a tlačit tyč dopředu. Pilot mne nechal hezky vydusit, akorát jsem si říkala, kdy konečně zasáhne, abychom nepolíbili zem. Zasáhl včas, asi deset metrů nad zemí. Z těch několika set volnopádových metrů se mi ještě teď chvěje solar. Ale stálo to za to, budu si to pamatovat celý život.

Loni jsem s někým mně blízkým probírala téma tmy. Tenkrát jsem svou lásku ke tmě dokazovala také tím, že je hezké vědět, kdy si mám jít lehnout. Dotyčný vcelku nechápal.

Vezměte si to ale takto... Nemáte televizi, máte volnost dělat po večerech co chcete. Buď jste venku a nebo uvnitř. A když nekoukáte na hvězdy a Lunu, můžete vevnitř za vůně z aromalampičky a svitu svíce studovat, meditovat, tvořit, psát, malovat, hledět do prostoru a nebo si jít lehnout. Vůbec nemusíte svítit, když nechcete.

Můžete totiž svítit uvnitř sebe a na to slunce nepotřebujete, na takový svit je lepší sametový dotek tmy...

linkuj.cz vybrali.sme.sk