Lucienne

Mám jisté pochybnosti o tom, že můj uražený zub se odrazí tak lehce jako moje potkyška.

Opravdu pochybuju o tom, jestli stačí mu "odtrhnout tlapičky od drátů v kleci", pak mu dát jednu na zadek a dlouho mazlit. Tudy cesta asi nevede. Asi mu nebudu moci ani moc podstrojovat a hrát si s ním na tunýlky v posteli.

Pro potkanově negramotné – hra probíhá tak, že potkyš se probíhá pod peřinou, jak krtek ryje v načechraných peřinách a vytváří si prostory, kterými potom i několik hodin s chutí prolézá a zpod peřiny vystrkuje hlavu. Občas potkan vyleze zpod peřiny na povrch, jak lev se postaví na roh postele na polštář nebo vyvýšenou peřinu a zasněně hledí do dáli. Pod peřinou si dělá kromě tunýlků taky hadrový ráj, což zjistíte obrácením peřiny na druhou stranu tak, že začne lítat z prokousané peřiny peří a také budete hodně přemýšlet, jak zpátky našijete tu spoustu malých vykousaných kousků z povlaků. Pro potkana je to samozřejmě ohromná bžunda a vás to taky vesele zaměstná. Hlavně po večerech.

Takže vlastně vůbec nevím, co s tím zubem budu dělat. Paní zubařka se vyjádřila asi takhle:"Ach jéje, no tak přijďte, a kořen tam zůstal? No ten zub byl vždycky takovej chudáček..."

A teď raďte, Mistře Hanuši, co s načatým večerem až do třináctého ve třináct....

linkuj.cz vybrali.sme.sk