a i když leta nemá televizi, rádio si pouští občas a aby nevyšla ze cviku, tak občas jde do kina, pořídila si dývídýčko ke kompu a konečně může machrovat, že taky vidí víc než jeden film měsíčně.
Těším se na ten okamžik, až se zase budu bavit s přáteli a na jejich dotaz, jestli jsem viděla ten či onen film, budu moci hrdě říci: "Ano! Viděla."
Když jsem se dneska vracela z akce "Srub" kolem videopůjčovny, říkala jsem si, že to teda prubnu a zkusím ten DVD zázrak použít. Prohlížela jsem si regály s dývídýčkama, filmy, co mne napadaly měly bohužel jen na videokazetách.
To je tak, když chcete deset, patnáct let staré filmy, které běžely, když jste ještě žili televizním a filmovým průmyslem. Některé filmy ani pán neznal natož aby je měl v nabídce. Třeba s takovým "Zlatým dítětem" s Eddiem Murphym jsem nepochodila. Ani s poměrně novým filmem "Tygr a drak", který měl jenom na kazetě.
Říkala jsem si, že chci opravdu nějakou drsárnu. Něco, co mne probudí. Dvakrát jsem prošla regálky a víte, co jsem si nakonec odnesla jako první zahajovací dývídýčko?
Největší drsárnu ze všech. "Kundun" – život Dalajlámy. Už se těším na probuzení...
linkuj.cz vybrali.sme.sk