Lucienne

A víte, kdo má největší problém? Já.

A proč zrovna zrovinka já? Protože bagr. Přesně tak by se dal definovat můj aktuální přátelský vztah s mojí potkyškou.

Šestitýdenní kotě a potkyš – v pohodě. Maximálně si potkyška v blízkosti kotěte poodejde nenápadně z jednoho ramene na druhé, to podle toho, které je od vrnícího kotěte v její blízkosti dál. Kotě bez problémů potkyšku "nevidí", žádná dravčí reakce nenastala, očuchalo ji a bez problémů.

Nejdříve se mnou potkyška nemluvila, protože si myslela, že ji tam nechám. Uznávám, že po zkušenostech s mým odjezdem do Afriky a do Transylvánie se takhle chovala po právu. Potom byla uražená, že se bavím s někým jiným, než je ona a to dokonce s kotětem.

Ráno, když jsem jí podstrojovala zapečený chlebíček s rajčátkem a se sejráčkem a trošku kondenzovaného mlíka, tak si přede mnou do mističky sedla zadkem, jako kočka nebo pes, když si sednou na zem. A do mlíka taky. A potom se sebrala a šla si lehnout do patra a prohlížet dráty v detailu. To jí jde moc dobře. Skoro bych řekla, že je v tom kovaná.

Prostě nemám to jednoduchý, neustále odrážet uraženou potkyšku je náročný na techniku. Zase jí nemůžu konejšit pořád stejně. Je to žena a jako taková pozná "pětkrát stejný parfém" a už to na ní nefunguje.

Nejvíc se mi osvědčilo vytáhnout z klece, i když se zuby nehty brání, odtrhnout jí tlapičky držící dráty a dát na zadek a důkladně vynadat. Potkyška kouká a pak se stulí do dlaně a nechává se třeba hodinku hladit, protože...

Vsuvka:

Aby  se Mirun s Hanysem a ostatní nemuseli "strnule pousmát" nad lehce  dvojsmyslným slovním spojením, na které poukazují jen opravdu otrlé  povahy, které si při jeho čtení vybaví asi vlastní brutal recall  (někteří o něm i píší na vlastním webu, že Mirune :-) ) a ne akci,  která se za slovním spojením opravdu skrývá, opravuji odstavec takto,  blíže češtinskému jemnocitu čtenářů a pochopitelně také realitě:

Nejvíc  se mi osvědčilo vytáhnout jí z klece, kde se z důvodu vlastní  uraženosti nerozumně, ale o to urputněji, brání vytáhnutí chytáním se  okolních drátů, plesknout jí láskyplně po zadku a jemně jí vysvětlit,  že správný potkan se tváří vstřícně, i když krmící ruka pohladí jiného  živého tvora, třeba kotě. Potkyška mazaně kouká, pak se stulí do dlaně  a nechává se třeba hodinku hladit, protože...

P.S.  Až mi bude fungovat foťák, který utopen v Africe v pramenech živé vody  v tajuplném údolí hadů je zatím stále ve stavu neschopném činnosti,  ráda dokážu, že moje potkyška má vlastní(!) čtyři tlapičky a dokonce i  ocásek... :-)

Víte, já nevím, jestli pochopí, když jí říkám, že mi na ní záleží a není důvod se tvářit uraženě a že je jenom moje a nikomu jí nedám. Ale po téhle cirádě je prostě zase svoje a nechává se mazlit a je přítulná. Tedy zase až do příštího okamžiku, kdy se rozhodne mi dát najevo to, že TOHLE si teda nenechá líbit a jde si zase prohlížet dráty z detailu.

Prostě tahle metoda funguje nejvíc. A je pravdivá. Většinou si říkám, že je to zase hra. Hra, která potkyšce dá pocit, že s ní trávím víc času a dávám jí víc energie, než ostatním a že je výjimečná. Prostě, že jsem JEJÍ, že reaguju na její pocity a pózy, že reaguju na ni jako takovou.

Jsou to vlastně takové dámské hry... A protože "bagr", vyjadřuje jasně logický a nezvratitelný důvod her, jsou totiž o lásce... 

linkuj.cz vybrali.sme.sk