Lucienne

Z těch dobrých věcí je, že se mi konečně podařilo zlomit jednoho člověka skrze jiného člověka, aby trošku graficky předělal tuhle šablonu. To znamená, že už můžete v klidu koukat na avatary, to jsou ty malé obrázky u nicků. Ti dali hodně práce, abyste věděli. A taky jsem nechala zvětšit písmo a počet úhozů na řádek, aby se ta písmenka líp četla. Jo a nadpisy už fungují pěkně odděleně, takže se už nestane, že by se jméno komentujícího prolínalo s nadpisem. Taky už mám motto i popis blogu a Jack Daniels tímto zdraví šikovného mladého muže s perspektivní budoucností v oboru IT.

Dál průběžně řeším jednu detektivku, kterou zde jistě popíšu v barvách tesla color, až budu vědět víc ze zápletky, ale jednu z hlavních rolí hraje policie, vysoký státní úředník, mamina se čtyřma dětma a brutální zlodějopsychopatonásilník. S tou jsem dneska strávila několik hodin takříkajíc live. Jo a nezanedbatelnou roli hraje taky ukradené auto a Lucy.

Stále jsem ještě nezpracovala tu srandu, která byla na víně. Bylo to krásné, milé, úžasné a technicky dokonalé. Od kamarádky jsem odešla s tím, že se jdu tedy vrátit do své jeskyně a teprve teď chápu, proč ve Velké Británii ukazují operkám, jak funguje záchod, mikrovlnka a dálkové ovládání od televize. A s čím vším jsem měla problém zacházet já? Přečtete si to již brzo...

Ano, ano, ano, expedice Afrika a Transylvánie je v očekávání, je tu však ještě jiný plán, který je domluvený – tajně a doufám, že efektivně se stálou platností – s jedním z mých čestných členů v mém abstraktním nebi plném polobohů (Karotka to není :-) ) a proto je možné, ne-li přímo pravděpodobné, že tyto seriálové popisy jiných krajin a kultur nenajdete na tomto blogu, ale někde úplně jinde. Ale to se nechte překvapit...

Nu a ještě jedna zprávička z fronty, opět smutná potkaní. Berušce se podařilo něco pojíst, co se projevilo silně nepoživatelným a nebezpečným pro její organismus, takže se přiotrávila. Já z té smůly snad nevyjdu... Dneska jsem s ní byla na veterině, dostala dvě pigára, tak snad se z toho dostane. To je za dva roky, co žiju s potkanama poprvé, co se tohle stalo. Snad prý něco z koupelny, nějaký alkaloid. Olízla si možná kousek pracího prášku z tlapek, nevíme. Co vím, tak Srnečka snášela dobře i glycerinové mýdlo, které si ukradla, ukryla a postupně s chutí sežrala. Tahle moje druhá holka asi bude víc cimprlich na chemii. Ale možná to bude i tím smutkem po Srnečce. Ona obranyschopnost organismu je stejná u lidí i u zvířat, něco vás nakopne a už v tom jedete. Řeknu vám, že bych nechtěla po týdnu od úmrtí Srnečky pohřbívat mojí jedinou zbylou potkaní holčičku. Jelo se mi na tu veterinu těžce...

A tak to jde pořád dokola, okolo stolalala...

linkuj.cz vybrali.sme.sk