Včera nastalo předurčené setkání se s paní zprostředkovatelkou na úřadu práce. Poté, co mi dala nabídku a důrazně vysvětlila, že nesmím odmítnout nabízenou práci, jinak by mne vyřadili z evidence, jsem se zamyslela nad svými aktuálními možnostmi.
Práci v třetím sektoru nebo sektoru státním nemohu přijmout z důvodu finančního. Plat dle tabulek nestačí na pokrytí základních životních potřeb. Pokud bydlíte v pronajatém bytě a nechcete bydlet pod mostem, je potřeba ziskový sektor a minimálně průměrný plat, jinak mě čeká suchá houska a hotovo.
Práci, kterou mi nabídla ve třetím sektoru, bych stejně asi dělat nemohla, neboť na tu danou specializaci neziskové organizace nemám ani náturu, ani nervy – zlatí nevidomí...
Ale papír mi vytisknula a co teď? Co když mne budou chtít přijmout? Co když řeknou, že legislativu se naučím za běhu a oni někoho potřebují právě teď?!
Dobrá rada paní zprostředkovatelky, tedy přijmout nabízenou práci a odejít ve zkušební době má totiž jeden háček, který už paní zprostředkovatelka neřekla. Totiž, když přijmu práci placenou dle tabulek, podpora se bude odvíjet právě od těch tabulek a skončím s 50% průměrného čistého výdělku z těch konkrétních tabulek. Což může klidně být třeba jenom polovina částky, kterou aktuálně dávám na nájem. Hustota, že?
V tuto chvíli mám spoustu zážitků, které chci zpracovat písemnou formou a na to potřebuji čas a klid a ne se učit novou práci. Zahraničí po úmrtí Srnečky nepřipadá v úvahu, na to tu mám ještě jednu berušku a začátek školy musím nakročit pravou nohou a nezatížená balvanem existenční tabulkové nejistoty – chybějící peníze bych nenahnala ani úklidem a obávám se, že na úklid bokem už nebudu mít čas.
Ideální nástup do nějaké práce bych si představovala až někdy v listopadu, prosinci, prostě koncem roku. Teď bych si ještě chtěla užit podzim a před dalším pracovním záhulem se trochu klidu hodí. Ale to jsou jenom ideály a jak to dopadne ve skutečnosti, to uvidíme.
Naštěstí první vlaštovka klidu přišla právě s tím, že nemám dostatečnou kvalifikaci na zprostředkovatelkou doporučenou práci... Díky Bohu... Klid do konce září... A pak znovu stres...
My nezaměstnaní to nemáme vůbec jednoduchý.
