Lucienne
Dva potkani běželi přes dvůr. Jednoho z nich kdosi zabil. Druhý potkan zůstal bez hnutí sedět. Zjistilo se, že je slepý. Vedle mrtvého potkana bylo nalezeno stéblo slámy, pomocí něhož vedl svého slepého druha přes dvůr...
Dilema
Tak jsem to nakonec psychicky nevydržela a došla na konečný verdikt ohledně Agutky k veterináři.
Doktorka Agutku prohlídla. Řekla, že v tuto chvíli se s tím nedá nic dělat, řezat to nemá cenu. Není to zas tak velké a mohla by se do toho dostat infekce. Agutka dostala antibiotika pod kůži, kapičky do ucha, další antibiotika na piškot a mám přijít za čtyři pět dní na kontrolu. Kdyby něco, tak dříve.
Dokonce došlo i k takové fórové situaci, kdy mi bylo sděleno, že dostane antibiotika do kosti. "Jak do kosti?" ptala jsem se já? "To jako do kosti???" Prý ne, že se prý vstřebávají až do kosti. Tak to se mi potom ulevilo. Fakt nevim, jak by se jí do těch kostiček trefovali...
Nebavily jsme se o naději. Ale nebavily jsme se ani o smrti. Prostě jsme šup šup šup ošetřily Agutku a bylo to.
V rodinném kruhu jsem tedy sdělila, že je nebudu zatěžovat nemocnou Agutkou, že se o ní budu starat sama, čas na to mám. Holt Transylvánie zařvala, to se někdy stane. Kdybych měla zaplacený zájezd za dvacet tisíc, bylo by to horší. Takhle padly jenom čtyři klacky... Škoda jich, mohla jsem koupit metrovou klec i s novým vybavením a ještě mlsůtek na rok a i na rodinnou večeři v Alcronu by zbylo...
Kamarádka mi nabídla, že se mi o potkyšky postará tak jak jsou, že jí to nevadí a kapičky bude Agutka dostávat ráno, odpoledne a večer. Ať prý jedu.
Rozeslala jsem volnou Transylvánii do všech sítí a zatím se nikdo nechytl.
A tak mám dilema. Mám jet nebo nemám? Kamarádka má zkušenosti kompletní, nezatížila bych jí případným traumatem z nemoci. Vím, že Agutka by byla v dobrých rukou, možná ještě lepších, než v hlídárně v přízni. Tam už bylo odchováno myšek... A křečků...
Já nevím...
Co byste dělali Vy? Zbývá mi do odjezdu devět hodin. Rozhodování začíná finišovat a začíná to být napínavé.
Vyhraje to ošetřovatelka a zodpovědná chovatelka ve mně a nebo otrlá všehoschopná Lucy, schopná i tu ubohou Agutku nechat v cizích rukou? Pravda, ke kamarádce bych jí dala radši, než do přízně z důvodů, které jste si už mohli přečíst.
Ale je to vůbec etické? Je to správné? Je to akceptovatelné? Pochopí to ta moje potkanička?
Chjo.... Poraďte...
Jak to tak po sobě čtu, jsem opravdu mistr v tom nechat rozhodování a odpovědnost na jiných. Alespoň přeneseně... Že se nestydím...
Dokonce došlo i k takové fórové situaci, kdy mi bylo sděleno, že dostane antibiotika do kosti. "Jak do kosti?" ptala jsem se já? "To jako do kosti???" Prý ne, že se prý vstřebávají až do kosti. Tak to se mi potom ulevilo. Fakt nevim, jak by se jí do těch kostiček trefovali...
Nebavily jsme se o naději. Ale nebavily jsme se ani o smrti. Prostě jsme šup šup šup ošetřily Agutku a bylo to.
V rodinném kruhu jsem tedy sdělila, že je nebudu zatěžovat nemocnou Agutkou, že se o ní budu starat sama, čas na to mám. Holt Transylvánie zařvala, to se někdy stane. Kdybych měla zaplacený zájezd za dvacet tisíc, bylo by to horší. Takhle padly jenom čtyři klacky... Škoda jich, mohla jsem koupit metrovou klec i s novým vybavením a ještě mlsůtek na rok a i na rodinnou večeři v Alcronu by zbylo...
Kamarádka mi nabídla, že se mi o potkyšky postará tak jak jsou, že jí to nevadí a kapičky bude Agutka dostávat ráno, odpoledne a večer. Ať prý jedu.
Rozeslala jsem volnou Transylvánii do všech sítí a zatím se nikdo nechytl.
A tak mám dilema. Mám jet nebo nemám? Kamarádka má zkušenosti kompletní, nezatížila bych jí případným traumatem z nemoci. Vím, že Agutka by byla v dobrých rukou, možná ještě lepších, než v hlídárně v přízni. Tam už bylo odchováno myšek... A křečků...
Já nevím...
Co byste dělali Vy? Zbývá mi do odjezdu devět hodin. Rozhodování začíná finišovat a začíná to být napínavé.
Vyhraje to ošetřovatelka a zodpovědná chovatelka ve mně a nebo otrlá všehoschopná Lucy, schopná i tu ubohou Agutku nechat v cizích rukou? Pravda, ke kamarádce bych jí dala radši, než do přízně z důvodů, které jste si už mohli přečíst.
Ale je to vůbec etické? Je to správné? Je to akceptovatelné? Pochopí to ta moje potkanička?
Chjo.... Poraďte...
Jak to tak po sobě čtu, jsem opravdu mistr v tom nechat rozhodování a odpovědnost na jiných. Alespoň přeneseně... Že se nestydím...
Komentáře (1)
Tip:
Važte dobře, na koho odkazujete a zda komentujete smysluplně.
jsi byla u veterináře, pokud máš důvěryhodnou kamarádku, která ví přesně, o co jde, která není proti, která dokáže dát potkyšce lásku i péči, tak jeď Lucy.
Jak jsi to popisovala původně, tak to vypadalo, že čumáček dodělává, jak vidno, není to takové, jak jsi děsila. Nemůžeš udělat víc, než udělá tvá dobrá kamarádka a Transylvánie nejsou prázdniny u babičky.
O tvé lásce ke zvířátkům a tvým potkyškám dostatečně vypovídají Tvé obavy, teď jsi udělala maximum a měla bys vyrazit na lov upírů.
Zcela vážně. Štastnou cestu Světlonoško!
Jak jsi to popisovala původně, tak to vypadalo, že čumáček dodělává, jak vidno, není to takové, jak jsi děsila. Nemůžeš udělat víc, než udělá tvá dobrá kamarádka a Transylvánie nejsou prázdniny u babičky.
O tvé lásce ke zvířátkům a tvým potkyškám dostatečně vypovídají Tvé obavy, teď jsi udělala maximum a měla bys vyrazit na lov upírů.
Zcela vážně. Štastnou cestu Světlonoško!
Témata
Odkazy
Lucienne by Lucienne Poláková is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.