Dříve jsem hodně byla pro eutanasii. Než nechat někoho trápit, je lepší to ukončit a nenechat ho dožívat v bolestech.
Teď však váhám, zdali je to správné. Určitě, kdyby to byl lidský člen rodiny, by byl v nemocnici a tam by do něj cpali cokoli, jenom aby ho udrželi při životě. To by se mi asi nelíbilo.
Mít kupříkladu raka a dožívat poslední stadium třeba rok na morfiu, protože medicína udržuje při životě maximálně dlouho, to bych asi neunesla. Bohužel bych s tím nemohla nic dělat, jenom se rok trápit kvůli dotyčnému a s dotyčným.
A nyní, když Agutka je v takovém zvláštním stavu, mám volbu nenechat jí cpát udržovacíma práškama a být s ní až do konce.
Přemýšlím o tom, jak bych se chovala, kdyby Agutka nebyla zvířátko a byla povolená eutanasie, jako mi ji třeba Darien doporučoval u Agutky.
Nevím... Asi nás to stále neví víc, protože uzákoněno to není a mravní pravidla jsou ošemetná.
Ale vím, co dělat nechci a co bych nechtěla ani u člověka. To, co dělá medicína běžně – neustále tělo udržuje při životě a to za každou cenu. Když si představím, že by někdo byl v komatu třeba dvacet let, mozek by mu nefungoval, tělo by bolelo, to je strašná představa.
Nevím...
Vy víte?
linkuj.cz vybrali.sme.sk