Léčím to framykoinem, Agutka je stále čilá, ale občas si lehne a je netečná a trpí bolestí.
Jako dítě jsem byla dost nemocná se středním uchem, kolikrát mi ho píchali a vím, že to hrozně bolelo.
Co ale musí prožívat ona, když má nádor, který jí prorostl z hlavy do ucha a tam prasknul a z něj teče ta voda s tekutinou.
A to jsem zjistila právě teď.
Sedím tu a brečím. Vždycky mne to dostane, to setkání se smrtí. Prostě tohle má nade mnou vždycky navrch.
Nemohu odjet do Ztraceného světa. Ne takhle.
Kdo nemáte kam jet na devět dnů a chcete se podívat do Transylvánie, napište mi maila. Díky.
