Lucienne

u všech svatých rozhodla jet pod stan zrovna tam? To jedeš sama? Čím se vlastně živíš?:)

Dariene, dávám přednost tomu, být v anonymitě :-)

I když, pokud se začteš do mých minulých příspěvků, zjistíš, že teď aktuálně toho nemám moc co na práci a jezdím ven na vlastní pěst, takový malý dobrodruh.

A rozhodla jsem se jet do té Transylvánie, protože po ní koukám už asi deset let a pořád jsem se nerozhoupala. Až teď...

A radši přijdu o komplet zaplacený a zařízený čundr v Transylvánii, než nechat potkyšku samotnou...

Tak to v životě někdy bývá, že nemáš, co bys chtěl, protože dáš přednost něčemu jinému, co zrovna chceš víc...

A to se Ti o ně nikdo nemůže postarat Lucciene?

...a to ji nemůžeš vzít sebou?

2Darien: jistě, že mám domluvený hlídání, to už je zařízený dávno. Dokonce v rodinné přízni, starají se také o jednu potkyšku, tu, kterou si na návštěvách u mne zamilovali a tak se k nim přestěhovala.

Ale:
Chci jim dát tu odpovědnost, aby se o ní starali do konce?
Chci jim dát teď signifikantně větší možnost, že prostě přijdou z práce a Agutka nebude žít? Víš, co by to pro ně bylo?
Sice řekli, že se o ni postarají, i když je takhle znevýhodněná, ale to je přeci něco jinýho, než dávat děcku antibiotika... Děcko Ti neumře pod rukama a oni mají svojí mišulku a ukázat jim možný konec je docela krutá záležitost. Jak jsem už psala, tam se pro myš i vaří ve třech chodech a mišulka má dvakrát denně měněnou podestýlku a vlastní prostor pod postelí, kam jí nikdo neleze :-)

Skočím ještě k doktorovi, přeci jenom je to diagnoza samodomo - vidím bouli, která je do ucha otevřená a z ní neustále něco teče, Agutka si tam pořád strká zadní nožičku a škrábe si to vevnitř v uchu a potom třepe hlavou a nesnese být pod tričkem, když ji cokoli na tu hlavičku tlačí. No a podle Bebešiných stránek je to absces a protože přišel rychle, tak zhoubný.

2Hanys: viděl jsi někdy někoho, jak reaguje na potkana, když mu potkani nahánějí strach? Vždyť by mně do autobusu s dalšími čtyřiceti lidmi ani nepustili. I v práci, kde jsem byla se svými kolegyněmi, v kanceláři obě opustily pracoviště a odešly asi v jednu domů, protože kde je potkan, ony nebudou. A to byla Macinka malinká a měla jsem jí pod tričkem a ještě pod svetrem, takže reálný nebezpečí i jenom pohledu do tváře potkana bylo nula...